Arnoldu Mbalemu Subeovi je, stejně jako jeho ženě Jeanne, 33 let. Mají spolu osm dětí a žijí ze sociálního systému. Arnold přitom studuje. V současnosti bydlí v rodinném domku o třech ložnicích v britském městě Luton. Popisují to jako „nejhorší místo, kde kdy žili“.

Oba jsou nezaměstnaní a jsou odkázáni na sociální systém. Město jim nedávno nabídlo několik dalších bytů, včetně jednoho pětipokojového, na který běžná rodina nedosáhne. Oni je však odmítli s tím, že chtějí byt přinejmenším o šesti ložnicích, jelikož je jejich rodina příliš velká. A na dávkách dostanou přes 100 tisíc liber ročně.

Městská rada Lutonu jim však nyní dala ultimátum. Buď přijmou nabízené bydlení, nebo se z nich stanou bezdomovci a budou si muset bydlení najít na trhu s realitami, jako všichni ostatní. Podle radního Toma Shawa rodina nabízené byty přitom odmítla, aniž by si je všechny prohlédla.

Všech deset členů rodiny mimo to pobývalo v hotelu Hilton a veškerou útratu jim platilo město. To se jim však také nelíbilo. „Nemohli jsme vařit. Děti jedly na koberci. Museli jsme si objednávat pokojovou službu, kuře a hranolky, čínské jídlo,“ stěžoval si Sube. „Museli jsme si všechno dvakrát denně objednávat pro celou rodinu i děti. Rada řekla, že to musím zaplatit. To bylo velmi traumatizující, protože jsme je nežádali o to, aby nás sem umístili,“ posteskl si.

Celý text v angličtině zde

Jejich současné bydlení jim však nevyhovuje a označují jej za „příšerné“. „Já a moje rodina jsme zanedbáváni, žijeme v bytě o třech ložnicích a není tam pro nás dost prostoru – je nás celkem deset. Je to tak stísněné a podmínky jsou strašlivé, moje děti začínají chodit do školy a my tu nemůžeme dále zůstat – potřebujeme větší dům,“ dodal s tím, že se mu městská rada snaží házet klacky pod nohy a není schopná mu vyjít vstříc, když on studuje a jeho žena je v domácnosti.

Nově nabízené bydlení se mu nelíbilo proto, že podle něj nebylo dostatečně velké. „Nebylo tam místo pro věci deseti lidí, nemělo to ani jídelnu,“ poznamenal Sube.

Mluvčí lutonské městské rady uvedl, že město udělalo všechno pro to, aby vyšlo Subeho požadavkům vstříc. Město podle něj učinilo Subemu velmi štědrou nabídku, kterou on bez dobrého důvodu odmítnul. Proto se město rozhodlo nabídnout bydlení někomu dalšímu.