Ve svém textu se kromě bílých Američanů dotýká také potomků šlechtických rodů. „Představa, že dnešní potomci rodů Kinských, Ditrichštejnů, Kolovratů, Schwarzenbergů a dalších by neseděli v úřadech a zákonodárných sborech republiky, ale naopak klečeli před obyvateli vesniček, které patřily jen před několika staletími jejich předkům, a prosili je za odpuštění tehdy panujících poměrů, tedy dávných robot a krutých trestů za sebemenší ‚přestupek‘ proti vrchnosti, je pro mnohé z nás asi stejně málo pochopitelná jako důvod, pro který klečí obyvatelé amerických měst před místními černochy (Afroameričany),“ řekl Křeček s tím, že i když jsou okolnosti jiné, důvod je patrně tentýž – nikoliv rasový, ale omluva za minulá utrpení a křivdy.

„Dnešní bílí Američané jsou stejně málo odpovědní za otrokářské a ekonomické poměry panující před staletími jako dnešní příslušníci evropských šlechtických rodů za tehdejší robotní povinnosti nebo útrpné právo. A dnešní obyčejní občané v Čechách i v USA netrpí rasovou a sociální krutostí jako jejich dávní předkové před staletími,“ dodal.

Podle něj představa, že patologické jevy v každé společnosti, jakými jsou rasismus a antisemitismus nebo policejní násilí, jsou důsledkem vztahů dávno minulých, je lichá a jen zastírá pravý stav věci – dnešní příčiny a dnešní kořeny toho, co se kolem nás děje. „Jaké může být demokratické uspořádání věcí veřejných, jaká může být rovnost občanů tam, kde neexistuje kulturní rovnost? A kde sociální poměry se nejen nesbližují, ale naopak se stále více ostře odlišují? Jak to souvisí s poměry existujícími před mnoha staletími? Kdo z demonstrantů si na ulici klade tuto otázku?“ ptá se Křeček.

„Není spíše k zamyšlení, že ač ověšeni mnohým, co nám dnes připadá hrůzné a hříšné, nám tehdejší otrokáři a feudálové přinesli také třeba Deklaraci nezávislosti a v ní obsaženou jistou představu o právu obecně a o lidských právech zvláště? Nebo křesťanskou myšlenku o rovnosti lidí, tehdy jistě chápanou jako rovnost jen před Bohem? Byť třeba oni sami to mysleli jinak a mnozí z nich asi jen obtížně do svých představ zahrnovali své otroky a poddané… nechme své dávné vojevůdce a knížata, své tehdejší zakladatele a objevitele jejich časům. K nápravě světa nebo alespoň naší země si nenávistně připomínat jejich dobu a časové souvislosti jejich dávných činů rozhodně nepotřebujeme…,“ uzavřel.