„Dá se proti teroristickým útokům bojovat?“ zněla hned první otázka. „Je to složité, ale je zároveň pravda, že se většina teroristických útoků nepodaří, protože jsou zmařeny,“ prohlásil Pojar hned v úvodu.

Společnost by měla co nejrychleji znovu fungovat normálně

V Iráku došlo k teroristickému útoku, kterému padlo za oběť 200 lidí. „Irák je ve válce, v občanské válce, ale také ve válce s Islámským státem, a dokud nebude Irák stabilizován, což hned tak nebude, bude k těmto útokům docházet,“ konstatoval analytik. „Většina útoků, k nimž dochází po světě, byť se zdá, že jsou to útoky osamělých vlků, tak za nimi zpravidla stojí nějaká organizace a tu lze odhalit,“ doplnil host.

Odhalení může být snazší, pokud spolu budou bezpečnostní služby spolupracovat, ale nese to s sebou i svá rizika. „Mezi tajnými službami musí existovat elementární důvěra, aby mohly sdílet informace. Zároveň se musíte pokusit o minimalizaci úniků informací, protože kvůli nim se ztrácí nezbytná důvěra. A také se může stát, že se ty informace dostanou až k teroristům a oni se podle získaných informací zařídí. Ta důvěra se velmi těžko získává a snadno ztrácí,“ připomněl Pojar staré známé rčení.

V boji může Iráčanům pomoci, že spojenci zabíjejí vůdce Islámského státu. „Každý vůdce se dá nahradit a určitě k tomu dříve či později dojde, ale je otázka, zda bude nahrazen ve stejné kvalitě. Nesmírně důležitý je také psychologický dopad,“ zdůraznil host. Úbytek vůdců islamistů se totiž projevuje i poklesem rekrutační schopnosti Islámského státu. V poslední době došlo k velkému počtu dezercí z řad islamistů.

Ze společenského hlediska je podle Pojara třeba co nejrychleji obnovit běžný život. Právě to je nejlepší ochranou duševního zdraví společnosti, protože základním cílem teroristů je společnost ochromit.

Turecko potřebuje alespoň nějaké spojence

V poslední době sledujeme pokusy o nápravu pošramocených vztahů mezi Ruskem a Tureckem. Podle Pojara je sledujeme proto, že Turecko potřebuje alespoň nějakého spojence. V poslední době byl turecký prezident Erdogan ve sporu téměř se všemi sousedy – s Izraelem, Sýrií, doma s Kurdy, ale i s Tureckem.

„Turecko se snaží vymanit z izolace. Turecko není v jednoduché situaci s ohledem na ekonomickou situaci i s ohledem na situaci v celém regionu. Není v jednoduché situaci ani kvůli své kurdské menšině. Proto jsme viděli ten pokus o zlepšení vztahů s Ruskem,“ popsal situaci Pojar. „Turecko to zlepšení potřebuje, potřebuje ho možná více než Rusko nebo Izrael,“ doplnil.

Neměli bychom ztrácet ze zřetele, že Rusko stojí na jiné straně než Turecko. Turecko je země sunnitská. „Nezapomínejme, že Erdogan je islamistou, byť není žádným radikálním sunnitou, je umírněným islamistou. Rusko naopak spolupracuje s režimem, který je v menšině,“ konstatoval s ohledem na režim Bašára Asada.

„Byly doby, kdy se turecký sultán Erdogan s ruským carem Putinem dost objímali a vedli společná prohlášení často proti společným nepřátelům, třeba vůči Západu. Turecko stojí na pomezí Západu a Východu. Turecko není a nikdy nebude členem Evropské unie. Ale když se obě země spojí ve věci, že největším nepřítelem je Západ, tak bychom se měli mít na pozoru,“ varoval analytik. V tuto chvíli jsou vztahy západu a Turecka na přijatelné úrovni, ale je třeba na nich stále pracovat.

Spolupráce s gaunery proti ještě větším gaunerům

V závěru pořadu došlo i na situaci v Egyptě a Libyi. „Jsem přesvědčen, že život pod Muslimským bratrstvem bude vždy horší a nebudou dodržována vůbec žádná lidská práva, než se to děje pod vojenskou diktaturou. O tom jsem hluboce přesvědčen. Z pohledu Západu není alternativy a vláda generála – prezidenta Sisiho je teď v podstatě to nejlepší, co si můžeme pro Egypťany i pro sebe přát,“ zaznělo z úst hosta.

V Libyi je situace ještě o něco složitější, protože jde o stát, který vznikl uměle, a když centrální vláda padla, tak se rozpadl na několik regionů. „Myslím si, že jak Evropská unie, tak NATO musí sledovat, co se v Libyi děje, a musí tam zasahovat. Ono tam už zasahuje, ale podle mého musí zasahovat více. Vybojovat ten boj je na místních, ale bez letecké podpory to nepůjde,“ upozornil host.

V Libyi je třeba vybrat místního partnera, který bude nejpřijatelnější, a pomoci mu boj vyhrát. „Musíte vsadit na skupinu, která je pro vás nejméně nebezpečná. Je to často volba mezi špatným a ještě horším. Je to prostě vždycky mix toho špatného, ne toho dobrého. Jste nuceni spolupracovat s gaunery na místě a měli byste spolupracovat s těmi menšími gaunery, a ne s těmi většími. Zásadní je stabilizace země, protože destabilizace nahrává těm nejradikálnějším skupinám,“ uzavřel své vystoupení Pojar.