Po změně režimu jsem věřil, že takové mytí mozků se už nemůže nikdy opakovat. Chyba lávky!          

Od počátku adventu mám čím dál silnější pocit, že se odehrává ve veřejnoprávním rozhlasu a televizi Měsíc česko-vatikánské lásky. Od samého rána do pozdní noci slyšíte koledy, vánoční písně, oratoria, adventní koncerty, v pořadech o lidovém umění stavíte Betlémy, pečete vánoční cukroví, připravujete vánoční rybu na tisíc způsobů, vybíráte vánoční stromeček, dostáváte desítky rad, jak se o něj starat. Soutěžně i nesoutěžně se neustále omílají zážitky z nejkrásnějších Vánoc, z nejkrásnějších dárků. Kam se hrabe někdejší měsíc přátelství!

Tehdy jste se mohli záplavě tendenční hudby vyhnout. Zaprvé neběžela pořád, zadruhé se dala vypnout. Dnes tu možnost nemáte. Jedině, že byste přestali nakupovat a vycházet z domu. Protože v nákupních střediscích a obchodech slyšíte tytéž písně v nekonečných smyčkách. Aby toho nebylo málo, téměř na každém náměstí je nějaký vánoční strom a zase zní tatáž hudba.          

Často slýcháváme o vytváření multikulturní společnosti. Tváří v tvář vánoční propagandě začínám mít pocit, že hovory o multikulturních vztazích nejsou nic jiného než předzvěst silvestrovského žertování.          

Po zkušenostech s letošním adventním běsněním totiž nemohu brát vážně jakékoli historky o multikulturní společnosti nebo toleranci. Jakoby si odpovědní funkcionáři a redaktoři veřejnoprávního rozhlasu a televize vůbec neuvědomovali, že v naší společnosti žijí také Židé, muslimové, hinduisté, buddhisté, taoisté a mnoho dalších věřících jiných než křesťanských náboženství. Nehledě na obrovské množství ateistů, kteří snad také mají právo na svobodu svého názoru.