„Byť soud shledává počínání obou těchto obžalovaných nemravným a pro vývoj české společnosti velmi nebezpečným, musí se omezit pouze na konstatování této nemravnosti, kterou však nebyly naplněny zákonné znaky žádného trestného činu,“ uvádí v osvobozujícím verdiktu soudkyně Monika Křikavová.

Podle obžaloby měl lobbista Ivo Rittig v roce 2012 od tehdejší šéfky premiérova kabinetu Jany Nečasové (tehdy Nagyové) získat informace o utajeném materiálu Bezpečnostní informační služby (BIS) zaslaném premiérovi Petru Nečasovi (ODS).

Protože se měl údajně domnívat, že se tato zpráva týká i jeho osoby, měl za Nečasovou poslat svého právníka Davida Michala. Nečasová mu pak měla na schůzce v Hrzánském paláci údajně obsah zprávy vyzradit, Rittig pak mohl podniknout kroky k zakrytí svého vlivu na státní orgány a instituce.

Podle soudkyně Křikavové se však nepodařilo prokázat, že se Rittig se svým právníkem Michalem skutečně dozvěděli obsah utajovaného dokumentu. Jako klíčový důkaz žalobce předložil odposlechy. V nich ale podle verdiktu nepadla z utajované zprávy žádná konkrétní informace.

„Přitom jsou debatéři velmi řeční, mnohomluvní a nešetří slovy, když hovoří o různých lidech, různých věcech a problémech. Soud má tedy za to, že se mohli maximálně od někoho (ale vůbec to nemusela být obžalovaná, protože nebylo prokázáno, jak a čím prostřednictvím se ke zprávě měla dostat), kdo obsah zprávy znal, dozvědět – a k tomu stačil náznak – sdělení ve smyslu: neřeknu vám, co ve zprávě je, ale mohu vás ujistit, že v ní není to, čeho se bojíte. Což není vyzrazení obsahu utajované informace,“ uvádí dále soudkyně.

Bývalý vysoce postavený policista Robert Šlachta nedávno pro ParlamentníListy.cz vzpomínal na kauzu Nagyové, na jejímž konci byl pád Nečasovy vlády. Například na to, když poprvé vyslýchali Janu Nagyovou. To se mělo stát na podzim roku 2012. Nagyová v té době byla vedoucí sekretariátu předsedy vlády Petra Nečase.

Před Šlachtovými lidmi se prý začalo vyjevovat propojení, nad kterým lapali po dechu. „Ten prostup z mafiánských kruhů až do vrcholné politiky byl neuvěřitelný. Jenom když si vzpomenu, jak Nečas jednou odletěl do Bruselu a hned večer se v Hrzánském paláci sešli Ivo Rittig, Patrik Oulický, další kmotr, právník David Michal, později stíhaný v řadě kauz, např. s Rittigem v Oleo Chemical, a hned si tam udělali mejdan,“ vyprávěl Josefu Klímovi, který s ním knihu Šlachta – třicet let pod přísahou dal dohromady.

Když tedy Nagyovou chtěli poprvé vyslýchat, stala se prý znenadání nevídaná věc. 

„Když jsme jí doručovali obsílku, jeli jsme normálně do Hrzánského paláce, tedy do zaměstnání. Pro nás občan jako občan. A hned nám volal z GIBS náměstek, co si to dovolujeme, že za paní Nagyovou se nejezdí s obsílkou, ale s kyticí. Takže já jsem mu řekl, že s kyticí v žádném případě nikam nepůjdu, a potkali jsme se v Hrzánském paláci – on s kyticí, já s obsílkou. A šel jsem jí vysvětlit, že je pro mě klasický občan a co se stane, když nebude reagovat na obsílku. A hned navečer mi přišla SMS od Ivana Langera, jestli se můžeme sejít. To už ministr vnitra nebyl, ale pořád měl velký vliv. Sešli jsme se na Zbraslavi, kolem půlnoci, já tušil, že by se mohlo dít něco nepříjemného, tak jsem si vzal s sebou dva kolegy. Langer si mě pozval do auta a řekl mi, abych si jen uvědomil s tím obesíláním paní Nagyové, kdo mě dostal do funkce, abychom věděli, že se máme Nagyové vyhýbat, že to není dobře, abychom ji nějak zmiňovali a vůbec se kolem ní točili,“ popisoval.

ParlamentníListy.cz požádaly o reakci na informace ve Šlachtově knize samotného Ivo Rittiga. „Zoufalí lidé dělají zoufalé věci a tím pádem říkají také zoufalá slova,“ reagoval.