Šéf činohry Národního divadla Daniel Špinar se otevřeně hlásí ke své homosexuální orientaci. Nyní téma využil i ve své tvorbě, napsal totiž divadelní hru Homo 40, odehrávající se v prostředí gay seznamky. A v rozhovoru pro Reflex.cz se k tomu zcela otevřeně rozpovídal o vlastním sexuálním životě. A přidal několik poznámek o tom, že česká společnost je v tomto ohledu nevzdělaná.
Homosexuálové jsou podle Špinara ti nejlepší možní adoptivní rodiče. Přesto je prý pro ně těžké žít ve společnosti, zejména po čtyřicítce, když jejich vrstevníci už jsou usazení, mají rodiny, a oni jsou jako „mrtvé větve“. „Vyšel jsem z jednoho článku, proč gayové po čtyřicítce trpí více depresemi a mají sklony k sebevraždám. A jeden z těch důvodů byl, že si neváží sami sebe,“ vysvětloval Špinar svůj umělecký záměr.
Při psaní hry se Špinar, který jinak jako divadelník preferuje spíše osobní kontakt, vrhl do víru internetové seznamky pro gaye. A přiznává, že jej to „odšpuntovalo“ a vrhl se do toho naplno. A byl prý překvapen, jak moc jej tento experiment ovlivnil i jako člověka.
Daniel Špinar o sobě na kameru prozradil, že byl vychován křesťansky a kvůli tomu si nemohl „své tělo užívat“. O to více tomu prý propadl později, když zábrany odhodil.
„Věděl jsem to celý život, už ve školce jsem měl chlapce, ale pak jsem to vytěsnil,“ rozpovídal se o objevování své sexuality. V devatenácti letech pak učinil svůj coming out. „Úplně jsem se osvobodil a pak jsem z té církve odešel,“ prozradil o sobě.
Když dnes zvenku pozoruje katolickou církev, pozoruje prý, že její postoj k homosexuálům „není moc dobrý“. Má prý kamaráda, který si svou homosexualitu uvědomil jako křesťan až po čtyřicítce jako manžel a otec, a církevní prostředí jej zcela vyvrhlo.
„V církvi jsou skvělí lidi, ale i hrozný lidi.“ Lidé, kteří jsou slyšet, třeba kardinál Dominik Duka, jsou podle Špinara ti „strašní“.
„U něj tam jsou absurdity. A nejen v tomhle, ale i v tom případě toho Brna, kdy on se soudí, že mu někdo vstoupil do jeho práva, když něco zahrál, a to už je, myslím si, úplně na blázinec.“
Jako ředitel činohry Národního divadla prý řeší těžké dilema, že se i s takovými lidmi musí stýkat. „Třeba teď jsem byl na otevření Opery, a tam byl Orbán. A já jsem tři týdny předtím podepsal petici na záchranu divadel, protože v Maďarsku teď mají strašnej, likvidační zákon, podepsanej Orbánem,“ líčil svá dilemata.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav