Kolektiv autorů pod vedením Karla B. Müllera zkoumal zejména euroregion Nisa (na německo-česko-polském pohraničí) a Šumava (na německo-česko-rakouském pohraničí). Z výzkumu podle informací serveru Euractiv.cz vyplynulo, že ve srovnání s intenzitou přeshraniční spolupráce mezi západními zeměmi Evropy je v Česku taková spolupráce mizivá.

Podle autorů výzkumu jsou Češi a do jisté míry i Poláci pesimističtější ke společným přeshraničním projektům i ke spolupráci v rámci celé Evropské unie. Méně se tak angažují ve společných projektech a akcích než Němci nebo Rakušané. Patrné je to zejména na počtu projektů, které jsou častěji iniciovány a řízeny německou nebo rakouskou stranou.

Evropská komise se snaží posílit formu přeshraniční spolupráce rozvojem Evropských seskupení pro územní spolupráci (ESÚS). Těch za poslední desetiletí vzniklo v Evropě přes 70, na českém území jsou ale aktivní pouze dvě, Novum na česko-polské hranici a Tritia na česko-slovensko-polském pomezí. Jednotlivé euroregiony totiž nejsou k zakládání ESÚS příliš ochotné.

„ESÚS je vynikající nástroj pro realizaci společných přeshraničních aktivit, jako je například výstavba přeshraniční dopravní tepny. Pokud na dané hranici žádné euroregiony nebo jiné organizace doposud nepůsobí, může být ESÚS impulzem pro nastartování spolupráce a vytvoření stabilního prostředí,“ prohlásil Ondřej Havlíček, zástupce jednatele euroregionu Nisa.

„V ČR existují podél celé hranice euroregiony a aktivně přeshraničně spolupracují se svými protějšky. V takové situaci, kdy zde je kvalitní základna pro přeshraniční spolupráci a tradiční role euroregionů, je ESÚS určený jen pro správu fondu malých projektů spíše paralelní strukturou, která euroregiony jen administrativně zatěžuje,“ dodal Havlíček.

Podle výzkumu je pro přeshraniční spolupráci vitálně důležitá znalost jazyka sousední země, přičemž v tomto ohledu jsou alespoň Češi aktivnějším národem, a naopak Němci nebo Rakušané ve výuce českého jazyka výrazně zaostávají.

„Jazykově propustné přeshraničí, které se vyznačuje symetričností užívání sousedských jazyků a jazykovou pohostinností, významně přispívá k proměnám vztahů sounáležitosti i přináležitosti, k rekonstrukci kolektivních identit i pocitu domova, bez kterého bude nejspíše nemožné udržovat funkční (tedy i legitimní) celoevropské instituce,“ píší autoři výzkumu.

„Čeština je Němci a Rakušany vnímaná jako jazyk, který má nižší status,“ všímá si Müller s tím, že čeští studenti dlouhodobě častěji studují němčinu a vyjíždějí na zahraniční jazykové pobyty, zatímco němečtí nebo rakouští studenti češtinu spíše nestudují.