Ladislav Jakl si nebral servítky, když se na webu Institutu Václava Klause rozepisoval o tom, proč se EU dostala do současné ekonomické a energetické krize.

„Chudoba je zde. A nespadla z nebe. Je nevyhnutelným důsledkem mnoha chybných rozhodnutí představitelů EU a plodem dlouhodobě nesmyslné politiky, která nadřadila ideologické sociálně-inženýrské cíle nad zájmy rodin, národů, obyvatel. Místo nějaké sebereflexe, místo okamžitého zatáhnutí za záchrannou brzdu však jedeme dál a Óda na radost k tomu vyhrává ostošest,“ poznamenal s odkazem na báseň napsanou Friedrichem Schillerem v létě 1785, oslavující přátelství mezi lidmi. Zhudebnil ji Ludwig van Beethoven a zasadil ji do své Deváté symfonie. EU zhudebněnou Ódu na radost označila za svou hymnu.

Jakl hned dodal, že když se v minulosti snažil říkat nahlas, že boj proti změnám klimatu přivede EU do problémů, dočkal se z pohledu někdejšího spolupracovníka Václava Klause jen posměšků. Totéž se podle něj dělo, když někdo varoval před nekončícím zadlužováním EU nebo před velkými slabinami společné evropské měny.

„Když někdo v minulých letech varoval před čistě politickým, ale z ekonomického hlediska nesmyslným projektem společné měny EU, byl ukřičen, že to je přece cesta, jak podpořit obchod, omezit transakční náklady a bránit rozpočtové rozmařilosti v jednotlivých členských zemích. Že je tento projekt uměle udržován při životě pouze za cenu obrovských finančních transferů a bere zemím možnost reagovat na ekonomické výkyvy vhodnou měnovou politikou, nyní nevidí jen zaslepení,“ konstatoval Jakl.

• Celý komentář naleznete zde

„Když před lety někdo varoval před neuváženými a brutálními zásahy bruselského centra do přirozených tržních mechanismů, byl umlčován, že to jsou přece zásahy ve veřejném zájmu a pro dobro spotřebitelů. Že nutně musí vést ke zdražení nákladů, k omezení volné konkurence, k zaostávání za zbytkem světa, to si možná kdesi v Bruselu ještě nepřipouštějí, ale domácnosti v členských zemích už to zažívají na vlastní kůži,“ pokračoval Jakl.

Nakonec si Jakl položil otázku, kolik chyb ještě musí EU udělat, než politici národních států konečně změní svůj přístup a vzepřou se bruselským experimentům.