Felix Slováček se vyfotil s kandidátkami STAČILO!, tj. s Kateřinou Konečnou, Petrou Rédovou a Janou Turoňovou. Reakce na sociálních sítích byly očekávatelné. Starosta Pavel Novotný se vyjádřil, že „Felix byl vždycky debil.“ Což je sice sprosté, ale z hlediska Novotného to nevybočuje z řady. Ale pak přidal dovětek: „Dávám mu pokoj asi rok a půl, co vím, že mu zemře dcera. Anička, bohužel, nemá žádnou šanci. Ale tohle přehnal.“ Na vysvětlenou, dcera Felixe Slováčka se léčí s rakovinou. Novotný tento příspěvek posléze smazal, ale řekl, že omlouvat se nebude a ti, kdo se do něho pustili, aby „šli do p*dele“. Jak na něco takového reagovat?
Chtěl bych předeslat, že slovní útoky ze strany primitivů a pazgřivců všeho druhu – omlouvám se primitivům a pazgřivcům – bychom si neměli brát osobně a přecházet je s nadhledem. Jakkoliv to někdy nemusí být lehké. A věřím, že i tak se k tomu Slováčkovi postavili. Skutečně dotčení – ať už pozitivně, či negativně – bychom se měli cítit jen člověkem slušným, čestným, bystrým, chytrým, rozvážným… jak chcete… člověkem, který má své opodstatnění na tomto světě a může nás něčím obohatit. A to může pravda skoro každý. Ovšem onuce typu prominentního nosáče Novotného mezi ně nepatří – krom teda odstrašujícího příkladu. Živí se – obrazně i doslova – tím, že se vás snaží zasáhnout na citlivém místě, vytočit a získat si pozornost vaši a zejména médií. Pozornost, které se mu nedostávalo v dětství, když otec Novotného Petr ji třeba strhával toho času většinu na sebe. Pak se v tehdy ještě snad poměrně normálním dítěti Pavlovi Novotnému postupně rozvinul mindráček… A z něj už nevyrostl a své komplexy a touhy po pozornosti si řeší vulgaritami, útoky nebo dle řady indicií třeba návykovými látkami. Skoro bych si mohl založit psychologickou poradnu, co myslíte?
A myslím, že naprosto přesně situaci vystihla Kateřina Konečná, na jejíž příspěvek z asociální sítě jsem náhodou narazil a která přesně shrnula pokrytectví a hnůj, který představuje současná politrucká reprezentace naší země. „Přijde Vám to pane Fialo, představitelé ODS, koalice SPOLU, pane Vondro, paní Vrecionová, pane prezidente Pavle, paní Decroix, paní Nerudová a vy všichni, co se za tímto pánem – představitelem ODS – jezdíte nadšeně fotit, jako slušná hodnotová politika? Ptám se jen, až o ní budete příště něco kázat.“
Tato slova podepisuji. Nejen ti, které Konečná označila, by se jednou měli chytit za rypák a vytáhnout si ho z řitního otvoru. Respektive z řitního otvoru někoho jiného, kam lezou s pravidelností limitně se blížící věčnosti.
Jinak Novotného slova jsou o to více přes čáru, že se nezdržel ataku pouze proti Felixovi, ale opřel se do rodinného příslušníka, který s onou Felixovou aktivitou neměl nic společného. Z tohoto úhlu pohledu by si mohl onen zakomplexovaný onan představit, jak by se asi cítil, kdyby mu nějaký jemu podobný idiot vrátil stejnou kartou a opřel se zdravotního stavu jeho tatínka Petra. To, že je Novotný v podmínce a že za to, co coby nutno dodat veřejně činná osoba již vydávil za prasárny, by kdekdo už byl za katrem, snad už ani nemusím dodávat.
Pak tu máme incident s umělkyní v Praze 7, kde se nahá Kateřina Olivová producírovala před dětmi a házela hlínou v rytmu techna. Hovořil byste v tomto případě už o úchylce?
Předně to, že se kdejaký nýmand zve umělcem, ještě neznamená, že jím opravdu je. A stejně tak to platí v případě pologramotných novinářů hlavního proudu, kteří zvou kdejaký zamindrákovaný ksindl umělcem a kdejakou vulgaritu či imbecilitu uměním či „performance“. Nemyslím to vůči vám vůbec ve zlém, ale nesnižoval bych se na jejich úroveň a nenaskakoval na jejich orwellismy převracející významy slov, obrazů i činů. Jinak výše zmíněná dívčina – nevím, zda se neidentifikuje třeba jako plejtvák nebo kapybara – aby jí nekřivdil – zřejmě kromě své, jak jsem viděl, výrazné obezity nemá zkrátka jak jinak se zviditelnit.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Šebesta