Manžel Vlasty Chramostové jako kameraman spolupracoval například s Janem Procházkou, Vladimírem Sísem, Drahomírou Vihanovou, Evaldem Schormem. Patrně nejznámější byl jeho poslední celovečerní snímek, u něhož stál za kamerou, Spalovač mrtvol režiséra Juraje Herze. V roce 1969 natáčel pohřeb Jana Palacha. Po roce 1989 působil i jako vedoucí kanceláře sekretariátu prezidenta Václava Havla.

Právě o něm se hovořilo v tomto „Svědectví o průběhu demokratické revoluce 1989“. Jan Čulík se tehdy tázal, jak to, že John Keane ve své tehdy nové knize o Havlovi cituje Stanislava Milotu jako svědka ve věci důvěrných jednání mezi Václavem Havlem a Dubčekem ohledně prezidentské kandidatury koncem roku 1989 a v roce 90. Požádal Milotu, aby vysvětlil podstatu dohody mezi Havlem a Dubčekem a v čem ji Václav Havel nesplnil. Milota na to nejdříve odpověděl: „No, ta setkání tenkrát nahrána nikdy nebyla. Dohodu nesplnil Václav Havel v tom, že zkrátka kandidoval na toho prezidenta. To je celé, k tomu dál víc nebudu říkat.“

Ale Čulík dále naléhal: „Bohužel ta odpověď byla naprosto nedostatečná. Tam nebylo jasné, že šlo o dvojí volbu prezidenta, jednak o volbu, která se konala v prosinci 89, a pak o druhou volbu, ke které mělo dojít po volbách v roce 1990. Myslím si, že by pan Milota měl těch schůzek, to nebyly veřejné schůzky, to byly tajné schůzky, myslím, že v té knize je, že těch schůzek Dubček–Havel se uskutečnilo asi šest, je to pravda? A že, ještě tedy drobnost: Prosím, ujasněte, o jakou dohodu šlo. Je pravda, že se Havel a Dubček dohodli, že pro tu první volbu Dubček bude podporovat Havla do funkce prezidenta a Havel zajistí nebo pomůže Dubčekovi stát se předsedou Federálního shromáždění, ale že pro druhou volbu podpoří Havel velmi veřejně a velmi důrazně Dubčeka jako kandidáta? A vysvětlete – mělo by se o tom mluvit, myslím si, že je to důležitá věc, možná je to dobře, možná je to špatně, já nevím, ale v každém případě je to věc, o které by se mělo diskutovat – proč tato podmínka, tento slib Václav Havel, když tedy žil v pravdě, proč ho nesplnil?“

Milota pak řekl, že po deseti letech je pozdě o tom mluvit. Nicméně následně připustil: „Ale je pravda, já jsem nebyl u šesti setkání, já jsem byl u jednoho setkání, kde, jak vy říkáte, se tam odehrála skutečně věc, na základě dohody, verbální dohody, která neměla nikde žádný jiný podklad, protože ten tlak, který byl od Dubčeka, byl permanentní, stálý, od prvního okamžiku, byl ten, že on žádal, aby byl, aby dokonce byl kandidátem té volby. Takže to já mohu potvrdit jenom tuto věc, že jedna z těch schůzek, jestli to byla třetí nebo šestá, to já vůbec nevím. To bylo v jednom bytě takovým, nebo v jednom ateliéru, kde se toto odehrálo. Ale to nemění nic na věci jako takové.“ Pak se vyjadřoval o svých ideálech a o tom, že „vymetení chlíva“ mělo být svěřeno Dubčekovi. „Jedna z těchto debat, já nevím, proč by se z toho měla dělat teď právě v této době zase nějaká senzace o nějaké dohodě, musím mluvit o tom, že skutečně ten největší tlak byl od Dubčeka. Ten Dubček a lidi okolo něho chtěli, aby on buď spolukandidoval, anebo aby to došlo k této dohodě okolo června 1990, když měla být ta další volba, nebo kdy to mělo být, červen nebo červenec, tak nějak. Co dál k tomu mám říct, nemohu jinýho,“ dodal ještě Milota.