„Vždy mě povznese, jsem-li přímým účastníkem podobných zlomových událostí, které byť některými z nás nepochopeny, znamenají pro lidstvo velký skok vpřed. Temně do propasti padá proud...“ píše expremiér. 

„Myslím, že bychom mohli přidat k tomuto ambicióznímu a smělému cíli ještě jednu adekvátní globální metu. Zvýšení rychlosti rotace Země kolem vlastní osy tak, aby jeden siderický den neměl pouze 23 hodin, 56 minut a 4,091 sekund, ale abychom dostáli germánské přesnosti a zarovnali to na 24 hodin,“ píše Topolánek. Dalším jeho návrhem je realizace snížení emisí CO₂ o 150 procent do roku 2150. „To by naše vedoucí postavení v boji za záchranu planety jistě posílilo. Brusel by se stal klimatickým centrem světa,“ řekl Topolánek.  

Následně využívá čtyři pohledy k tomu, aby celou situaci zdárně rozebral. Pesimista dle něj vidí tmu v tunelu, optimista světlo na konci tunelu, realista světla protijedoucího vlaku a strojvůdce tři pitomce na kolejích. Strojvůdcem vlaku je dle něj „Green Angie“. 

„Obávám se, že ke starému, špatnému merkantilismu nám přibyl nový, špatný, Klausem dosud nepoužitý -ismus, merkelismus. Takže nikoli Brusel. Berlín!“ sděluje.

„Západním zemím zmizel po pádu železné opony viditelný nepřítel. Z politiky se vytrácí ideologie, silná témata absentují, nevidíme ani výrazné osobnosti jako Reagan, Churchill, Thatcherová. Politici však pracují profesionálně se dvěma hlavními emocemi lidí. Hrozba vs. naděje. Zneužívají tématu globálního oteplování, představují ‚lidu‘ substitut chybějící ideologie, novou hrozbu, nového nepřítele, aby jim umělým řešením mohli nabídnout novou naději,“ dodává s tím, že apokalyptické scénáře mají velkou setrvačnost a tuhý kořínek.

„Ještě že už jsem skoro v důchodu. U toho, až se bude vyšetřovat, kdo se globálně klimaticky mýlil a kdo měl zdravý selský rozum a přirozenou míru skepticismu, u toho vy už dědečku naštěstí nebudete…“ uzavírá s tím, že je klimaticky nevěřící. Ke změnám klimatu podle něj docházelo, dochází a docházet bude.

Původní text ZDE.