Netradičně pochvalou začíná pravidelný přehled mediálních zajímavostí. „Po dlouhé době jsem se tuto středu dočetl v oficiálních mediálních zdrojích, konkrétně na portálu ‚Čti doma‘, něco o Karlu Krylovi. To ‚něco‘ myslím ve smyslu obsáhlý a velmi přesný medailon nebo vzpomínku na Karla Kryla, který už více než čtvrtstoletí není mezi námi a který byl symbolem odporu proti komunismu už za komunismu i za své emigrace v Německu. A po převratu zůstal symbolem svobodného, neumlčitelného, ačkoli vystrkovaného a ostrakizovaného, myšlení a mluvení. Prostě Karel Kryl zůstal sám sebou. Zůstal tím kritikem, tím, kterým byl už před rokem 1969 i potom po celou dobu emigrace a pak i po návratu,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Dostalo se mu i příležitosti se s Karlem Krylem trochu seznámit. „Ale hlavně díky tomu, že jsem velice pozorně studoval jeho život i dílo, poslouchal jsem ho také ze Svobodné Evropy, tak vím, že to byl člověk, který velmi nerad žil v emigraci. Měl velice silný vztah a vazbu ke své vlasti, ačkoli se vlast k němu mnohokrát zachovala velice špatně v předemigračních letech i po nich. Byl to opravdový vlastenec. Vlastenec nikoli ve smyslu nacionalista, ale jako člověk, který ví, kde je doma, a ví, proč se tam cítí doma. A tenhle člověk byl, jak víme, v podstatě odvržen poté, co byl využit na Václavském náměstí zpěvem hymny s Karlem Gottem a s Václavem Havlem za zády, tak byl v podstatě odkopnut tou novou mocenskou havlovskou elitou,“ připomíná mediální analytik.

Cítil jako křivdu, když ho Havlova kamarila odstavila zpátky ke kytaře

Je přesvědčen o tom, že to Karel Kryl nesl jako velikánskou křivdu. „A veliké neštěstí pro sebe, protože on měl co říct a chtěl to říkat. Chtěl být spolutvůrcem té nové reality, cítil za ni spoluzodpovědnost. Už i proto, že sám byl tím symbolem po celou svou emigraci a pochopitelně to dobře věděl, co pro nás tady znamená. Koneckonců to potom viděl v těch zaplněných Lucernách těsně po listopadu, když s ním lidé zpívali jeho písničky. Nejen ty, co vyšly na deskách tady, ale znali i ty, co nazpíval v emigraci. To pro něj byla velice silná zkušenost a silný pocit. Ale když ho pan prezident a jeho kamarila vrátili ‚zpátky ke kytaře‘, asi ne příliš laskavě nějak ve smyslu ‚do politiky se nepleť, ty máš kytaru, tak běž a zpívej‘, tak se samozřejmě stal velmi kritickým vůči takovému typu mocenského jednání,“ vysvětluje Petr Žantovský.

A to hlavně tím, že mu to velmi silně připomínalo mocenské jednání komunistického režimu. „Myslím si, že byl velmi prozíravý. Když si dnes přečteme Krylovy texty z posledních let jeho života, tak vidíme, že mnoho z toho se naplnilo. Bohužel, musíme dodat. Ty naivní představy, které jsme mnozí nesli po převratu, se nenaplnily a dnes po více než čtvrtstoletí říct ‚Ano, Karel Kryl měl pravdu‘ je spíš žalozpěv než nějaká oslava. Takhle zeširoka o tom mluvím proto, že jsem skutečně velmi dlouho nikde nečetl pořádný analytický článek o Karlu Krylovi a jeho odkazu a významu. A na ‚Čti doma‘ jsem si to přečetl a oživil. Je to opravdu velmi dobrý článek. Dal bych mu za to všechny jedničky, které mám dnes k dispozici,“ podotýká mediální odborník.