Psí výkaly u dveří za pravdu o migraci. Německé novinářce hrozí peklo

Klar. Česky asi nejlépe – jasno. Pořad s tímto názvem v posledním týdnu nečekaně zahýbal veřejnou debatou v Německu. Z platforem veřejnoprávní ARD v něm totiž zazněly věci, které byly doposud vyhrazeny alternativní mediální scéně.

Třičtvrtěhodinový první díl se věnoval problémům s migrací a prostor zde dostal například otec, jehož dceru před dvěma lety ubodal ve vlaku žadatel o azyl.

„Je to těžké pochopit. Už léta jsou to stejné zločiny, stejný profil pachatele,“ nechápal otec. Mladí muži z odlišných kultur si podle něj do Německa zjevně přinášejí pohled na svět, který se zcela liší od toho západního.

„Vláda za vládou, koalice za koalicí, nechce tento problém řešit. Jedna, druhá, třetí. Takže je možné, že ta čtvrtá bude pravicově populistická,“ říká v dokumentu profesor sociolog Ruud Kompans z berlínské Humboldtovy univerzity.

Také vysvětloval, že migrace nemusí být vždy spojovaná s nárůstem kriminality, ale pokud je pojímána tak nekontrolovaně jako v dnešním Německu, je to nejspíš nevyhnutelné.

Podíváme se také do Aschaffenburgu, bavorského města, stále otřeseného z lednového útoku afghánského migranta na děti z mateřské školky, při kterém zahynul dvouletý chlapec a muž, který dětem v parku přišel na pomoc. A do Stuttgartu za policisty, kteří popisují, jak se s migrací proměnila jejich práce.

Závěr pak patří končící ministryni Nancy Faeserové, která se s podivným grafem pochlubila, že její migrační politika byla úspěšná.

Pamětnice NDR: Zase nás nabádají, ať se udáváme

Tvůrkyně pořadu Julia Ruhsová je ročník narození 1994, ale nechce, aby její generace byla vnímáma pouze skrze klimatický žal a genderový aktivismus. „Když všichni říkají totéž, cítím se nepříjemně,“ říká novinářka.

Její kariéra však až do nedávna byla v rámci její generace celkem standardní, dětství na předměstí Stuttgartu, studia žurnalistiky v Pasově a pak v Regensburgu, mezitím Erasmus v Itálii, už během školy stáže v nejrůznějších médiích obvykle kolem tří měsíců, pokus o vlastní podcast a nakonec stabilní úvazek v bavorském veřejnoprávním rozhlase.

Vedle toho přispívá do magazínu Focus, ve svých sloupcích ale dokázala občas přinést na německé poměry celkem svěží pohled. Před rokem třeba popisovala svou kávu s „průměrnou pamětnicí NDR“, pětapadesátiletou zlatnicí od Berlína, která jí do redakce napsala, že má pocit, že se znovu ocitá v časech Ericha Honeckera.

„Zase mám ten pocit, cítím nedostatek svobody, jako před pádem Zdi. Jsme nuceni myslet, mluvit, jíst a dělat to, co bychom měli. Lidé jsou vychováváni k určitému stupni nezralosti,“ postěžovala si pamětnice. Ve sjednoceném Německu celé roky volila středovou FDP, teď však má pocit, že ji všechny velké strany názorově opustily.

Lidé z NDR jsou podle ní na takový vývoj citlivější, sami zažili, jaké to je, když vám stát lže a uzavírá vás do myšlenkových vzorců. Začal se jim vracet s uprchlickou krizí před deseti lety, ještě se zintenzivnil za pandemie, když byly lidem odebírány jejich základní svobody a sousedé nabádáni, aby se navzájem udávali.

Co se děje poté, včetně neustálého strašení nacisty, už se čím dál více blíží minulým časům.

Sloupek Julie Ruhsové ze začátku dubna nesl název „Jak to dělají levicové neziskovky: Nová studie, stejná agenda a my to platíme“.

V textu rozebírala pobouření nad aktuálním výzkumem, prezentujícím Německo jako národ rasistů. Novinářka při popisu této aféry rozkrývala cestu k novinovým titulkům a dramatickým reportážím od tiskové zprávy Německého centra pro výzkum integrace a migrace, a finanční toky, distribuované na tyto aktivity skrze vládní program Živá demokracie.

A poté rozkrývá vznik neziskovkářského pojmu „moderní rasismus“, kterým studie šermuje, a který je prý jemnější a sofistikovanější než rasismus tradiční, protože argument, že více než dvacet procent Němců věří v nadřazenost bělochů, už je zkrátka neudržitelný. Za projev „moderního rasismu“ se považuje třeba názor, že národnostní menšiny byly v posledních letech podporovány více, než si zasloužily.

Klíčovým bodem zprávy je samozřejmě závěrečný návrh řešení, že je třeba vývoj rasismu ve společnosti nadále bedlivě monitorovat a organizace, které se tomu věnují, mnohem lépe finančně zajistit.

A poté už se mladá novinářka stala jednou z nejdiskutovanějších tváří v Německu, když se ve středu 9. dubna na veřejnoprávní televizi objevil pilotní díl jejího pořadu Klar.

„To, co zazní, se možná nebude líbit každému,“ zaznělo hned na úvod. Skandální očekávání ale pořad vybudil ještě předtím, když v televizní upoutávce moderátorka konfrontovala radikální zástupkyni mládeže Zelených dotazem, co by vzkázala rodičům, jejichž dítě zavraždil imigrant. „Myslím, že je hloupé na tuto otázku odpovídat,“ odpověděla dotčeně aktivistka s připomínkou, že jiné německé děti víkend předtím zase zavraždil jejich vlastní otec.

Komik: Nesmysly, co se odehrávají ve vašich hlavách

Do pořadu se pustil Jan Böhnermann, někdejší spolupachatel rakouské aféry Ibiza a komentátor, který pravičáky běžně označuje za prasata nebo svině a jako moderátor páteční talk show přenesl výrazivo z internetu i na veřejnoprávní obrazovku. Pořad nazval jako „pravičácký blábol“.

Podle něj lze dnes „i pravicově populistické nesmysly, co se odehrávají ve vašich hlavách“ prodat jako seriozní žurnalistiku a redaktorům doporučil, aby své respondenty příště hledali na výcvikových táborech AfD.

Televizní „komik“ (jak je v Německu Böhnermanm setrvale označován) ale nebyl jediným, kdo se k pořadu vyjádřil. Ozval se také levicový web Titanic magazin, který bojuje hned s několika pravicovými politiky.

Ten pořad označoval za „bizár kulturní války“, a protože věcně mu nedokázal moc co vytknout, jal se doporučovat, na co by se mohli autoři zaměřit příště. Vtipy pršely na úrovni „velikonoční zajíček bude muset být halal“ nebo že „hrdá německá zvířata, jako čistokrevný jezevčík, nezapadají do ideologie míšenců Strany zelených“.

Ozvala se i nezisková organizace Neue deutsche Medienmacher:innen, která formát označila za dno veřejnoprávního vysílání, ve kterém jsou „protiimigrační narativy“ prohlašovány za rozmanitost názorů. Organizace místo toho žádá „informace založené na faktech, diferencované a na řešení orientované zprávy“.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Neue deutsche Medienmacher*innen (@neuemedienmachx)

Ještě vyšší intenzity samozřejmě dosahují komentáře na sociálních sítích; digitální tvůrce jménem Thomas Thielem vyzýval všechny její spolupracovníky, aby na tvůrkyni křičeli, že je hloupá, a její sousedy, aby jí dávali před dveře „psí hovna“.

Ozvala se ale i sama Julia Ruhsová. „Der Spiegel nás nemá rád, Böhmermann nás nemá rád, TAZ, Übermedien a Titanic nás také nemají rádi. Takže každý, kdo také považujete tato média a lidi za velmi pochybné, jste u nás na správném místě.“

Neziskovce novinářských novátorů pak spočetla, kolik peněz jejich aktivita stojí daňové poplatníky.

Pořad Klar má mít podle televize zatím tři díly.