„Pamatuju si, že Miloš Zeman do Slušovic jezdil, dělal tam přednášky a vím, že jejich vztahy s Františkem Čubou byly docela vřelé,“ vzpomíná Devátý. Ten letos kandidoval do Poslanecké sněmovny za ODS, získal nejvíce preferenčních hlasů, ale do sněmovny se nedostal, neboť ve Zlínském kraji kandidátka ODS vyhořela.

Devátý začal v JZD Slušovice pracovat v roce 1984 a v téže době začala jeho disidentská činnost. S přáteli ve Zlíně prý zejména tiskli samizdatovou literaturu a zapojil se do práce Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných.

Při styku s bezpečnostními složkami prý vždy zaujal formu „pasivního odporu“. Nejen, že vůbec nekomunikoval, ale obvykle si též lehl na zem, takže jeho robustní tělo museli příslušníci víceméně odnášet. Jeden takový zásah se prý odehrál přímo před očima šéfa JZD Slušovice Čuby, který ale nijak nezasáhl. „Odnášeli mě policajti, vytáhli mě za nohy a za ruce ven z ředitelny, on tam stál v kabátě, zíral na mě, zdálo se mi, že pokyvoval hlavou,“ vypráví Devátý.

V roce 1988 jej z družstva vyhodili poté, co se stal mluvčím Charty 77. Nakonec se u soudu domohl neplatnosti výpovědi, ale do Slušovic už se nevrátil. Po roce 1989 se stal poslancem a ředitelem BIS, a v této pozici patřil k těm, kteří úspěchy JZD Slušovice zpochybňovali.

Podle něj bylo družstvo prorežimní a těžilo zejména z nadstandardních vztahů se Sovětským svazem. „Do Slušovic přijížděli nejrůznější elitní bolševici z celého východního bloku. Byl tam Jazov s Ligačovem, příští pučisté proti Gorbačovovi, jezdil tam generál Kisczak z Polska. To nejsou žádné moje dohady, o tom se psalo v místním plátku Naše cesta. Kravský rozhled jsme tomu říkali,“ vypráví disident.

Proto podle něj může být medaile, udělená Čubovi 28. října, především signálem prezidenta Zemana vůči Rusku.