Příkladně nově zavádí tzv. Samoregulační orgán. Píše se: „Pro účely vymezení působnosti Rady se definuje samoregulační orgán, který si může vyžádat součinnost Rady zejména při vytváření účinných samoregulačních systémů, a při zavádění opatření na podporu mediální gramotnosti. Samoregulačním orgánem se rozumí právnická osoba založená v souladu s právním řádem České republiky, jejímž prostřednictvím provozovatelé vysílání, poskytovatelé audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání nebo poskytovatelé služeb platforem pro sdílení videonahrávek sobě a ve svém zájmu samoregulací kultivují služby, které poskytují, do podoby příznivé pro jejich další rozvoj a za tím účelem se písemně zavazují dodržovat pravidla stanovená v etickém kodexu.“ Kdo si ještě dnes vzpomene na nenáviděný požadavek „samoregulace“, čili autocenzury, jejž v 90.letech zaváděl na Slovensku tehdejší premiér Mečiar? Bane, je nová doba, EU si to žádá, bude tedy samoregulace. Tedy – autocenzura. A bude mít svůj orgán, úřad, vynucovací mechanismus. Urá, urá, urá.

A onen etický kodex, jemuž má samoregulace sloužit, je ustanoven takto: „Etickým kodexem se rozumí soubor pravidel pro provádění samoregulace přijatý jejími hlavními zúčastněnými subjekty, který stanoví zejména cíle samoregulace, postupy pravidelného, transparentního a nezávislého sledování a vyhodnocování plnění těchto cílů a mechanismus řešení stížností, včetně mechanismu prosazování přiměřených sankcí za porušení stanovených pravidel.“ Sloh i smysl nápadně připomíná legendární „předvolání k podání vysvětlení…“, která jsme mnozí nehodní za minulého režimu občas nacházeli v poštovních schránkách.

Zavádění samoregulace je novým zákonem uloženo Radě pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV). Praví se: „Rada napomáhá rozvoji samoregulace v oblasti své působnosti a spolupracuje na této samoregulaci se samoregulačním orgánem, je-li součinnost Rady se samoregulačním orgánem písemně vyžádána, a to zejména při vytváření účinných samoregulačních systémů, a dále při zavádění opatření na podporu mediální gramotnosti; seznam samoregulačních orgánů zveřejňuje na svých internetových stránkách.“ Přeloženo do lidštiny: RRTV, která až dosud měla zákonem stanoveny dva úkoly, a to dohled nad dodržováním zákona v audio a AV vysílání a udílení licencí (dohled nad kmitočtovým spektrem), se doplňuje o další povinnost, a to podílet se na cenzuře a autocenzuře vyvíjené uvnitř i vně vysílajících subjektů. Tak mě napadá, proč to rovnou nenazvali Hlavní správa mediálního dozoru, Státní úřad pro média a informace, nebo tak nějak? Máme přece zářné vzory z minula…

A nezapomeňme ještě na jednu novinku: do působnosti RRTV dále, na rozdíl od minulosti, spadá i oblast sdílení videonahrávek. Předpokládejme, že zatím jen těch veřejně sdílených. Ale po vzoru Velkého bratra se lze v budoucnu nadít i vytvoření zvláštního odboru, který bude kontrolovat též nahrávky soukromé, třeba ze svateb, křtin, pohřbů, loučení se svobodou či soukromých večírků všeho druhu, kde se trestuhodně pořizují videozáznamy. Pravým smyslem však bude nejspíš nakročit regulačním pochodem spíše do jiných sfér. Třeba do internetem přenášených záznamů z konferencí, seminářů veřejných vystoupení a demonstrací, nebudou-li konformní vůči režimní politice.

A dále: Rovněž velmi povědomě zní tento artikul: „(RRTV) sleduje a pravidelně vyhodnocuje, zda poskytovatelé audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání vyhrazují pro evropská díla alespoň 30% podíl z celkového počtu pořadů nabízených v katalozích pořadů za sledované období“. No bodejť. Evropská tvorba posledních let je tak unikátní (třeba trojdílný inovovaný Vinnetou z evropské produkce, kde apačský náčelník i Old Shatterhand vykazují zřejmé známky homosexuality), že o ni není masový zájem. Je to rovněž jasná snaha o pokřivení trhu, zvýhodnění jedné komodity vůči komoditě konkurenční, a to zavedením regulace dané zákonem. Příště našim zelinářům začne někdo poroučet, aby z nabízeného zboží podobné procentu pocházelo z EU. Nebo rovnou se uzákoní, že na pultě smí být jen třeba 10% banánů z Venezuely, anžto tato není členem EU a navíc ji vede ohavný Maduro, a nikoli milovaný Guaidó.

Náležitá poslušnost „nezávislých“ členů RRTV je pak zajištěna artikulem o možném odvolání z RRTV, pakliže se daný člen „dopustil takového jednání, které narušuje jeho důstojnost, nestrannost nebo nezávislost, anebo zpochybňuje nezávislost nebo nestrannost Rady.“ Co přesně se takovým jednáním rozumí, se nepraví. Může to tedy být de facto cokoli, například veřejné vystoupení s názorem, který není konformní vůči právě vládnoucímu režimu. Tomu se v Orwellistánu říká „nezávislost“.

Vcelku sympaticky by mohl znít požadavek formulovaný takto: „Provozovatel vysílání je povinen zajistit, aby vysílané pořady nepodněcovaly k násilí nebo nenávisti vůči skupině osob nebo členovi skupiny z důvodu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, náboženského vyznání nebo přesvědčení, politických nebo jiných názorů, etnického nebo sociálního původu, genetických rysů, státního občanství, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, rodu, zdravotního postižení, věku, sexuální orientace nebo jiného postavení.“ Pokud by ovšem RRTV měla důsledně konat podle zákona, pak by na každém zasedání měla štos podnětů k postihu České televize, která si v dehonestaci, špinění, diskriminaci a umlčování osob s nežádoucím politickým přesvědčením doslova libuje.

Ďábel bývá skryt v detailu. Takže v nové legislativě najdeme i ustanovení, které dává RRTV pravomoc pozastavit vysílání audiovizuálních služeb na vyžádání (TV on demand), pokud „poskytovatel této služby v průběhu uplynulých 12 měsíců nejméně dvakrát zřejmým, závažným a hrubým způsobem…ohrozil veřejné zdraví nebo představoval závažné a značné riziko jeho ohrožení.“ Překlad: řeknete-li ve vysílání 2x za rok třeba větu „očkování na covid není garantovanou cestou k ochraně očkovaného“, vypnou vás. Tečka. Ale ne jako ta vládní, covidová, nýbrž explicitně politická. Prostě si už neškrtnete.

Totéž v bleděmodrém najdete o artikul dále, kde se říká: „(pokud) obsah této služby ohrožuje veřejnou bezpečnost, včetně národní bezpečnosti a obrany, nebo představuje závažné a značné riziko jejich ohrožení, došlo-li již k tomuto činu alespoň jednou během uplynulých 12měsíců“. Příklad: Premiér Fiala obden opakuje větu „Jsme ve válce“. Je marné mu vysvětlovat, že ve válce je ten, komu byla vyhlášena, kdo ji vyhlásil, byl bez varování napaden nebo jiného napadl. On se prostě (možná na pokyn odněkud, kdo ví) rozhodl, že „jsme ve válce“. A když této větě oponujete, můžete být vyhodnoceni jako ohrožení pro národní bezpečnost, a podle toho s vámi pak bude zacházeno. Rozhodně však zapomeňte, že byste pak mohli (minimálně prostřednictvím audiovizuálních prostředků) dál šířit své kacířské bludy.

Podobných lahůdek jsou legislativní novoty plné. Stojí za čtení, pochopíte při něm, kde jsme se to ocitli. A předem varuji: demokracie to není.