Sešli se symbolicky 11. 11., v den, kdy si připomínáme válečné veterány. „Díky nim žijeme, jak žijeme, můžeme mluvit, jak mluvíme, relativně otevřeně ještě o všem,“ připomněl Daniel Landa. „Pro mě je vlastenectví láska. Tedy pozitivní pocit,“ prozradil. Je ale podle něj dobře, že se připomínají padlí. „Protože když bude jednou potřeba – doufám, že Evropa ten smyk vybere a nebude to potřeba – tak je snadnější běžet někam s puškou s vědomím, že si toho někdo bude vážit, že to pro někoho dělá, a jednou si na něj vzpomenou. Než ležet někde v blátě a vědět, že je to zbytečnost,“ vysvětlil. Podle Jaroslava Bašty je důležité, abychom si uvědomili, že svět nezačal naším narozením, že jsme článek, který spojuje minulé s budoucím. „Je jenom na nás, abychom z té minulosti navázali na věci, kvůli kterým stojí za to žít a pomohou našim potomkům, aby nezahynuli a mluvili naším jazykem,“ sdělil Bašta.

Landa: „Když dnes někdo řekne, že je vlastenec, tak ho rovnou šoupnou do kouta s nacisty.“

Co nás jako národ spojuje? Nejočividnější spojnicí je jazyk. „V něm je pro mě začarovaný celý národ. Záleží na tom, jak ho používáme. Je nás deset milionů jednotlivců. Zdá se mi, že málo vycházíme ze svých domečků,“ vypozoroval Landa. Dříve byly ohromné živé spolky jako baráčníci či sokoli. „Dnes jako by se to nadšení něco vytvářet vytrácelo. Vlastenectví je pro mě něco tvořit, spíš než bořit. Něco dělat pro tu zemi, krajinu. Naplnit ten jazyk, toho ducha nějakým činem,“ objasnil. Což je trochu jiný druh uvažování, než je dnešním trendem. „Když dnes někdo řekne, že je vlastenec, tak ho rovnou šoupnou do kouta s nacisty,“ upozornil. Jazyk určitým způsobem určuje naše chování, a to nejen jako jednotlivců, ale i pospolitosti. „Jednotlivé národy se liší tím, v jakém jazyce myslí. Není to jen o komunikaci, ale i způsobu myšlení,“ sdělil Bašta, podle kterého mají Češi jednu věc, která je odlišuje od jiných národů. „Pro naše předky byl jazyk vždy tím momentem, který odlišoval lidi žijící na tomto území od ostatních už od 13. století. Což je pro nás obrovský závazek. Navíc je čeština jazyk kultivovaný a velmi hutný,“ konstatoval. Uvědomil si to, když viděl přepisy z jednání Evropské unie do jednotlivých jazyků. „Český přepis byl vždy nejkratší. Čeština se od ostatních jazyků liší i tím, že je příjemná na poslech. Nejenom nám,“ domníval se.

Všechny naše indoevropské jazyky vycházejí z jedné kolébky. „Je zřejmé, že pranárod Indoevropanů mluvil védským jazykem, ze kterého se vyvinul sanskrt. Z tohoto se všechny naše jazyky vyvinuly, jsou v nich silně zastoupeny stopy védství,“ ozřejmil Daniel Landa. Čeština je podle něj védstvím hodně ovlivněná. „Jazykově nás to vrací k prapůvodnímu kořeni,“ konstatoval. Vlastenectví je pro Landu hlavně vztah ke krajině. „Velice silně vnímám samozřejmě slovanský vliv. Ale i germánský. A velmi silně vnímám vliv keltský. Vede to ještě dál, protože ve slovanství, germánství i keltství nacházíme prvky védství. Jazyk nás tedy propojuje s tím původním, že jsme Indoevropani a že v národě Čechů je duch Slovanů, Germánů i Keltů. Takto to vnímám já,“ prozradil.

Za své životy jsme mnohem více zodpovědní, než si myslíme

Překvapující je podle Bašty, jak se vzpomínky na události staré tisíce let zachovaly i přes výměnu obyvatelstva a všeho dalšího. Příklad uvádí v jedné ze svých knížek o vrchu Vladař u Žlutic. Ve své době (od 1 600 let před naším letopočtem až dvě století před naším letopočtem) to byla dominanta západní poloviny Čech. „V průběhu tisíciletí přišli a odešli Keltové, Germáni, přišli Slované. Po třicetileté válce tento kraj přestal být český, přišli tam Němci,“ vyjmenoval Jaroslav Bašta. „Když se však podíváte na místní názvy kolem Vladaře, tak ten základ těch prvních, kteří si kraj vzali za svůj, tam zůstal,“ upozornil. Podle jejich vnímání vše, co bylo na východě, patřilo tomu dobrému, bohům vegetace a lásky. „Takže když vyjdete na Vladař a podíváte se tím směrem, vidíte ves jménem Radotín, vedle je Bohuslav,“ upozornil. Pokud se však podíváte na západ, kde podle etruského modelu sídlí bohové podsvětí, spatříte vrch Krkavec, vedle něj Protivec. „Slunce vychází nad Bohuslaví, zapadá nad Krkavcem. Vidíme tím, že jsme jen článkem v řetězci těch lidí a vnímáme krajinu jako dílo, na kterém pracovalo několik stovek generací. Naší povinností je toto předat ve stejném či ještě lepším stavu těm, kteří přijdou po nás,“ zdůraznil Bašta. „Naše kotlina je jedna velká zahrada. Z toho plyne jedno – snažit se, aby ta zahrada byla krásná a vzkvétala. Aby byla ještě krásnější. Tvořit ji, povznášet,“ doplnil ho Landa.

Je tu problém s duší a pak jsou z toho politické průšvihy

Zpěvák vyprávěl historku, na které chtěl dokumentovat, že bychom se měli spojovat, nikoli rozdělovat. „Přijel za mnou chlapík na kole, podle vizáže z anarchistických kruhů. Čtvrt hodiny mi říkal nějakou kritiku. Nepochopil jsem, o čem mluví. Jsem básník, používám určitou symboliku, on mluvil o nějakých korporátních ismech. Vůbec jsem mu nerozuměl.“ Landa tedy navrhl, aby spolu začali jezdit na kole a poznávat se jako lidské bytosti přes něco, co oba mají rádi. „Teprve pak můžeme řešit naše světonázory ve snaze pokusit si porozumět,“ navrhoval. Pak jmenoval další aspekt, který by měl být základem zdravé demokracie. „Že když se odvolí, budeme volby respektovat. A ne tak, že jsme sice demokrati, ale tahle volba se nám nelíbí a budeme proti ní protestovat, chodit na náměstí, zvedat karty,“ uvedl Landa, který ale nechtěl mluvit o politice, protože v ní vidí černo. „Raději se soustředím na duši. To celé je proto, že duše je nemocná. Je tu problém s duší a pak jsou z toho politické průšvihy. Místo toho, aby lidé hledali, co je spojuje, snažili se tlumit exploze,“ sdělil. Stav společnosti si podle něj zadělává na obrovský průšvih. „Nerozumíme si, nechceme se slyšet a chápat. Když neříkáš to, co říkám já, jsi špatný a je potřeba s tebou zatočit,“ vypozoroval.
Jaroslav Bašta hledal ve svých historických románech, co je pro náš národ charakteristické. „Nemusí to být spojené jen s tím jazykem. I lidé, kteří mluví německy, mohou mít podobné záliby. Když budeme hledat to, co nás spojuje s našimi předky, a to už od pravěku, zjistíme, že tu vždy žili lidé, kteří měli rádi pivo, jedli vepřové a nikdy nebyli agresivní. Když se jim ale někdo snažil plést do života, tak špatně dopadl,“ objasnil. Podle Landy máme k některým národům blízko, i když máme jinou řeč. „Týká se to Bavorska, kusu Rakouska či Maďarska. Bylo to bójské území. Je to ten keltský duch. Čech či Bavorák ho mají v sobě mnohem víc než někdo z Frankfurtu,“ myslel si. „Je to právě ta záliba v pivě, písničkách, druhu komunikace,“ doplnil Bašta, který přidal na závěr nosnou myšlenku, kterou oba diskutující označili za krásnou tečku celé debaty. „Za své životy jsme mnohem více zodpovědní, než si myslíme.“