Podle Ludwiga je silně znepokojující, že ženy vyšlehané pomlázkou od mužů pociťují frustraci a utrpení. Tento problém v internetové obci v posledních letech skutečně značně rezonuje. Rozhodně by se podle datového vědce neměl přehlížet.

„Poslední asi tři dny jsem sledoval diskusi o pomlázce – je tam přes 400 slušných a konstruktivních komentářů (díky za ně). Jelikož jsem se k tomu nevyjádřil, zde je moje syntéza: podle té diskuse se aktuálně více přikláním k názoru, že můžeme tenhle zvyk prostě v klidu odvrhnout,“ zhodnotil Ludwig na základě názoru stovek žen.

Názorně přidal příspěvek uživatelky Martiny. Ta se na sociální síti znechuceně svěřuje se svým příběhem, kdy ji během venčení psa o velikonočním pondělí vyšlehali muži pomlázkami natolik, že jí – jak dokládá na fotografii – na pozadí zůstaly od pomlázky veliké obtisky.

„Evidentně je část populace (viz příspěvek), která vytváří v ženách negativní emoce a podle mnoha příspěvků i reálná traumata. I kdyby jich bylo 10 %, tak to stačí (bude jich, hádám, více),“ dodává k tomu datový vědec.

Přiklonil se tak nepřímo k názorům, které se objevují nejčastěji, a sice že muži možnosti šlehat ženy neúměrně zneužívají. „Původně jsem zastával názor, že pokud dojde ke vzájemnému konsenzu, je symbolické vyšlehání v pohodě. Jenže evidentně učit celý národ, co je ‚pomlázkový konsest‘, je nereálné a na hrozně dlouho,“ míní.

„Jestli tedy někdy budu mít já děti, tak je tuhle tradici nebudu učit a sám se toho už účastnit taky nebudu. Chápu, že někoho asi naštvu, ale to už je můj občasný úděl, říkat tu a tam nepopulární věci. Za mě tedy takhle. Lásku všem,“ uzavírá svůj příspěvek.

Ovšem ozvali se diskutující, podle kterých je „vyšlehání“, jímž mají muži do těla ženy navrátit zdraví, svěžest a sílu, příliš dramatizováno, že ženy neumějí říct jasné „ne“. Prý to nesmí dospět do bodu, kdy se kvůli tomu budou tradice rušit. Šleháním by muži měli do těla ženy navrátit zdraví, svěžest a sílu.

„To, že někdo neumí zařvat NE, a naopak někdo bere modřiny jako super následek pomlázky, není vina tradice, ne? Co takhle rodiče, kteří nechají sešlehat dceru, nebo naopak tlačí syna, aby přitlačil? Za to fakt tradice nemůže. Je to, jako by někdo vinil na svatbě za střepy nebo uvazování koule u nohy. Opravdu neumíme zachovat tradici? Není tradice historie? Jako třeba hrady a obrazy? Vždycky lze uchopit tak, aby byla snesitelná, zábavná anebo její odmítnutí respektované,“ vyslovila se Eva Merry.

Ludwig pouze zopakoval, že je nemožné přimět Čechy, aby k této tradici přistupovali ohleduplně.

Ani Blance Kubešové se cesta rušení tradic nikterak nepozdává. „Ještě že už je po Velikonocích a přestanou snad všude vyskakovat diskuse a syntézy na téma pomlázky od lidí, co se musejí zeptat Facebooku, aby věděli, co si mají o Velikonocích myslet, protože je asi nikdy doopravdy nezažili. Snad se za pár let nedočkáme tendence Velikonoce nějak upravovat nebo pro jistotu zakazovat... Čím víc koledníků a omlazení, tím líp,“ myslí si.

Bohužel jde ale o subjektivní názory a zkušenosti, připomíná datový vědec: „To je ale dost selektivní názor, survivorship bias – to, že je vaše subjektivní zkušenost OK, ještě neznamená, že je OK pro všechny. Empatie je o tom, vidět i ty zkušenosti jiných lidí.“

Vyvážili je za nedlouho názory opačné, podle nich jsou Velikonoce traumatizující. „Nesnáším Velikonoce! Mám v živé paměti tyhle svátky u babičky na vesnici, kdy jsme se jako děti schovávali před opravdu surovým sousedem! A dodnes nechápu, že nikdo z rodin s tím nic nedělal! Mám to v sobě celoživotně, a to je mi už 46 let,“ píše přispěvatelka do diskuse.

„Jediný den v roce, kdy se bojím vyjít z domu... je to na palici. Díky za tvůj názor, ať vás je většina,“ dodává Michaela Mucha Taneček.

„Patřím k těm, co mají trauma už od dětství a Velikonoce ze srdce nesnáším. Když jsem rok žila v Německu, tak se mi moc líbil ten jejich zvyk, že děti hledaly sladkosti v zahradě. To bych fakt zavedla u nás. Naše tradice mi přijde nefér a ponižující,“ připojuje se Jana Němčíková.

Protože se Velikonoce v internetové obci nesou právě v duchu toho, zda je dobré tyto zvyky udržovat či nikoli, vybízejí k umírněnému chování vůči ženám i vládní strany. Například Pirátská strana.

„Plánujete se v pondělí zúčastnit šlehání, šupání, pomlázky nebo na mrskačky? Skvělé, je to naše originální tradice a je to příležitost k setkávání i zábavě. Mějme ale na paměti, že z oslav by měli mít dobrý pocit všichni zúčastnění a nic by se nemělo dělat proti jejich vůli,“ upozorňuje jménem Pirátů místopředsedkyně Sněmovny Olga Richterová.