Dějiny se opakují. Žalujeme na sebe v cizině. Jak to dopadne? Historik Vondruška přichází s velkým varováním

15.12.2018 12:43 | Zprávy

Historik a spisovatel Vlastimil Vondruška se pro MF Dnes rozepsal o tom, proč na sebe žalujeme v cizině. Opakují se tak podle něj dějiny, kdy se mnohé ideologické či mocenské směry doprošovaly pomoci v cizině.

Dějiny se opakují. Žalujeme na sebe v cizině. Jak to dopadne? Historik Vondruška přichází s velkým varováním

Foto: Hans Štembera
Popisek: Spisovatel Vlastimil Vondruška představil svou novou knihu s názvem Breviář pozitivní anarchie

„Když vyrazil Jan Hus ve svatém nadšení do Kostnice, aby obhájil svou pravdu, nevěděl o dvou zásadních překážkách. První byl fakt, že koncil vlastně oficiálně nezačal, ale na místě už byly zástupy prelátů, kteří neměli co dělat, a tak se s nadšením vrhli do řešení problému, který si pracovně nazvali ‚český kacíř‘. Protože ve skutečnosti jim nešlo o to, hledat pravdu, ale chtěli potrestat kacíře, jedno zda pravdu má, či nemá,“ poukázal mimo jiné Vondruška na případ Jana Husa. Všiml si i udavačství opozice, konkrétně Štěpána z Pálče.

„V Kostnici si užíval svou chvilku slávy, kdy stál před shromážděním církevních elit a hovořil o tom, jak je Jan Hus hanebný. Leč Štěpán z Pálče se přepočítal. Za Jana Husa se postavila česká šlechta, která poslala do Kostnice list se stížností, ba co víc, za betlémského kazatele se postavil i prostý lid. A stál za ním i tehdy, kdy už se části české šlechty nehodilo za Jana Husa bojovat. Uznání se udavač Páleč nedočkal, ale tak to v dějinách chodí,“ sdělil Vondruška s otázkou, zda tento příběh čtenářům něco nepřipomíná.

„Kdykoli byl nějaký ideologický či mocenský směr slabý a nedokázal o své pravdě přesvědčit mocné a zvláště ne lid, pak se doprošoval pomoci v cizině. Neznám případ, kdy by o pomoc cizáků usiloval ten, kdo vládl, vždy ji hledala opozice,“ sdělil Vondruška.

„Sami si ani neuvědomujeme, jak se každým takovým krokem dostáváme do područí mocnějších sousedů. Ve středověku jsme se museli bránit vlivu německých císařů, v časech Habsburků jsme se snažili chránit vlastní národní identitu, za fašismu jsme bojovali o faktické přežití, v éře komunismu jsme poklonkovali Moskvě, po roce 1989 hlavně USA a nyní Bruselu,“ dodal.

„Pokud si většina z nás něco nepřeje, nebo se jí to nelíbí, pak je neuvěřitelnou hanebností hledat proti většině vlastního národa spojence za hranicemi. Co se doma navaří, to se má doma sníst. A lidé, jako byl Štěpán z Pálče, se nikdy hrdiny nestanou. Naopak, často udělají hrdiny z těch, které chtějí potupit a ponížit. Přes všechny lži, které koncil na Jana Husa nakydal, se stal hrdinou a uznávanou osobností on, nikoli jeho soudci a udavači,“ uzavřel.

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.

Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

Článek obsahuje štítky

Brusel , historie , MF Dnes , Vondruška

autor: vef

náměstci

Dobrý den, nemyslíte, že není problém jen v počtu náměstků, ale celkově? Nač potřebujeme tolik ministrů, ale třeba i zákonodárců? Já myslím, že kdyby jich bylo třeba o 1/3 míň, klidně i o polovinu, nic by se nestalo. A vůbec nač je třeba tolik úředníků, poradců a bůh ví koho ještě? Není tohle cesta,...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů: