První otázka od přítomné studentské omladiny se týkala Brexitu. „Přiznám se, že mne to překvapilo, protože jsem předpokládal, že racionalita nad zcela vylhanými argumenty v kampani přece jen převáží. Považuji to za nešťastné jak pro Británii, tak pro Evropu jako celek. Představa, že dnes i tak relativně velká země jako Británie může být více suverénní sama než Evropské společenství, je naprostá iluze. Formálně suverenita tam samozřejmě je, ale v globálním prostředí už žádná evropská země není sama dost silná, aby dokázala prosazovat svoje zájmy efektivněji sama než v rámci evropské integrace. Také je to samozřejmě destabilizující faktor pro zbytek EU. Doufám, že to nespustí žádný dominový efekt, že nikdo další pokračovat nebude. Myslím si, že se už začíná ukazovat, že to je pro Británii velký problém. Lživé předpoklady, představa, že si vyjednají jenom to, co je výhodné se zbývající EU, a to, co je nepříjemné, nepohodlné, co přináší nějaké náklady, tak toho se zbaví, je falešné,“ rozohnil se hned z počátku ministr Dienstbier. „Všechny další evropské země Britům docela jasně řekly, že přístup na společný trh je hezká věc, že jej mohou mít, ale když budou dodržovat i ty další základní smlouvy, včetně volného pohybu osob. Představa, že si někdo nechá přístup na společný trh, ale odmítne ostatní věci, které s tím souvisejí, je naprosto nepřijatelná.“

Brexit a migrace

Už teď je prý vidět, jaké dopady může mít Brexit na Británii, „… kolik různých podnikatelských subjektů včetně bank, které jsou pro britskou ekonomiku a také příjmy státní pokladny klíčové, zvažuje, že by přesunuly sídlo z londýnské city do některého jiného členského státu EU. Představa, že si vyjednají bilaterálně obchodní dohody... i světové velmoci daly Britům jasně najevo, že pro ně už nejsou tak zajímavým partnerem, jako když by zůstali součástí EU. To jsou racionální ekonomické argumenty a pak samozřejmě jsou tam ještě jiné, mnohem hlubší důvody pro evropskou integraci. Zejména pro zemi, jako je ČR. Evropská integrace vznikla jako reakce na druhou světovou válku, kdy střet národních států se ukázal jako zničující. A princip spolupráce, potlačení ega zejména velkých národů v rámci pravidel a parametrů spolupráce v EU se ukázal jako mnohem perspektivnější,“ rozpovídal se Jiří Dienstbier.

Myslím, že návrat k nacionalismu a národním státům rozhodně není zájmem České republiky. My jsme vždycky dokázali obstát jen v době, kdy se takové síly příliš neprosazovaly. Je dobré, že si to vzhledem ke své historické zkušenosti uvědomují Němci, kteří se vlastně bojí vlastní síly, a proto tak trvají na pokračování integračních reforem.