„Měl jsem úžasnou rozlučku se svými kolegy z Ústavního soudu. Bylo to absolutně nádherné, velmi si toho vážím. A těším se, co mě čeká v budoucnu,“ uvedl  v pořadu Interview ČT24 Vojtěch Šimíček, který od středy již není ústavním soudcem a nyní se vrací na Nejvyšší správní soud.

Odmítl tvrzení, že by se Ústavní soud začal definovat jako nová politická strana. A podotkl, že jeho dekáda u Ústavního soudu nebyla až tak dramatická, jako byly dekády předchozí.

Během jeho působení u Ústavního soudu došlo k několika porušením ústavního pořádku v České republice, u kterých by si podle svých slov přál, aby skončila před Ústavním soudem, ale nedošlo k tomu. „Mrzelo mě, že u některých zásadních ústavních problémů jsme nedostali šanci je vyřešit. Abych byl konkrétní, tak v té dekádě, která nyní uplynula u Ústavního soudu, byly otázky, které by zasloužily, aby se jimi Ústavní soud mohl zabývat.

Největší ústavní problém z hlediska toho politického systému bylo fungování vlády Jiřího Rusnoka bez důvěry a vlastně bez ambice získat důvěru. To je věc, která se v budoucnosti České republiky může opakovat. Pořád také nevíme, jak je to s nejmenováním nebo s odvoláním některého ministra,“ zmínil emeritní soudce Ústavního soudu věci, kterými by se v delší perspektivě měl Ústavní soud zabývat.

Za své působení u Ústavního soudu pracoval pod dvěma předsedy, pod Pavlem Rychetským a posléze pod Josefem Baxou. Necítí se však jako převozník mezi těmito dvěma předsedy. „Převozník je silné slovo. Byl to obrovský dar, že jsem mohl být u toho přerodu a poslední rok svého mandátu jsem mohl být přítomen novým soudcům. Protože jsem emeritním soudcem Ústavního soudu, mohu být otevřenější a mohu velmi ocenit stávajícího pana prezidenta za výběr nových kolegů na Ústavním soudu, skutečně práce s nimi je obrovskou radostí. A je pro mě dar, že jsem si to s nimi ten jeden rok mohl takto užít,“ dodal bývalý ústavní soudce.

I přes odlišné názory si Rychetského neskonale váží: „Vážím si celého jeho života. Byl to předseda Ústavního soudu, kterého jsme si všichni velmi vážili. I díky němu, si myslím, že Ústavní soud měl veliký respekt na veřejnosti, měl velkou autoritu,“ dodal Vojtěch Šimíček.

Šimíček několikrát zdůraznil, že během své kariéry nikdy nebyl cílem politického nátlaku. S výjimkou setkání s Vratislavem Mynářem, tehdejším kancléřem Kanceláře prezidenta republiky. Podle Šimíčka šlo o „neumělý pokus“ o ovlivňování. „S čistým svědomím mohu říci, že za tu dobu, co působím jako soudce, čili od roku 2003, byly jedině dva pokusy, kdy byl učiněn náznak o to, ovlivnit mé rozhodování v konkrétních kauzách. Dva případy jsou zdokumentovány a vypovídal jsem o nich před podvýborem pro justici, kde šlo o nějaké náznaky a přání tehdejšího kancléře prezidenta republiky Vratislava Mynáře.

Ten první případ, to šlo o služební zákon, byl jsem čerstvým soudcem a nenapadlo mě, že schůzka vyvolaná ze strany kancléře prezidenta republiky by mohla být motivována něčím podobným, to jsem byl zaskočen. Ten druhý případ, to jsem se pojistil, a když mi kancléř poslal SMS, že by se rád setkal na kafe, tak jsem mu hned odpověděl, že předpokládám, že není smyslem schůzky bavit se o kauze, která už je u Ústavního soudu nebo může být. Byl jsem ujištěn, že o nic takového nejde. Celá ta schůzka byla tragikomická, kde pan kancléř kroužil, kroužil, já jsem vlastně pořád nepochopil, o co mu jde. Pak jsem si říkal, že nic nechtěl na schůzce říct, takže asi za tím bude něco jiného. Prošel jsem si spisy a pak mi došlo podle konkrétních okolností, k čemu směřoval. Byl to velmi nesmělý náznak přání, jak by asi Ústavní soud měl rozhodovat,“ líčil Šimíček.