14. dubna 2025 uspořádal předseda sněmovního výboru pro bezpečnost Pavel Žáček druhou z ohlášené série konferencí na zpravodajské téma, jimiž zřejmě chce upoutat pozornost na sebe jako na odborníka a pokusit se tak zvrátit své chmurné povolební vyhlídky.
Dělá Donald Trump svou práci dobře?Anketa
Žáčkova akce byla zpozdilá a nepůvodní – stačí se podívat k sousedům na Slovensko, kde již roku 2006 vznikla Asociácia bývalých spravodajských dôstojníkov (ABSD), která si dala za cíl osvětovou činností překonat negativní pověst, doprovázející zpravodajskou komunitu. Spektrum témat sympózií ABSD je příkladné:
Změny ve zpravodajských službách (2007), Zpravodajské služby v demokratické společnosti (2008), Lidský faktor ve zpravodajských službách (2009), Národní versus nadnárodní zájmy v činnosti zpravodajských služeb (2010), Problémy zpravodajských služeb v otevřené společnosti (2011), Potenciál zpravodajských služeb malých zemí předvídat krize a ohrožení (2012), Zkušenosti s fungováním zpravodajských služeb v postkomunistických zemích (2013), Ochrana informačních zdrojů zpravodajských služeb (2014), Potenciál zpravodajských služeb proti mezinárodnímu terorismu (2015), Zpravodajské služby ve změněném operačním prostředí (2016), Zpravodajské služby a geopolitika (2018), Zpravodajské služby a hybridní hrozby (2019), Zpravodajství v informačním věku (2022), Budování zpravodajských služeb po rozdělení ČSFR (2023), Zpravodajské služby a etika (2024).
Druhou chybou Žáčkovy akce je pro něj typický jednostranný výběr panelistů, zejména porovnáme-li jej s impozantním přehledem lektorů sympózií ABSD. Co se týče tématu transformace zpravodajských služeb po roce 1989, chyběli tu Žáčkovi jak další podstatní aktéři oněch přelomových časů – gen. Jan Duchek (VOZ) a gen. Petr Pelz (VZ, předtím člen i zmíněného „whitehousu“), tak i Vadim Petrov, můj předchůdce ve funkci ředitele Kanceláře Rady vlády pro zpravodajskou činnost.
Vzpomínky starých zbrojnošů
V průběhu konference zaznělo – kromě veletrapné a nabubřelé sebechvály ředitele BIS Michala Koudelky – mnoho zajímavých, byť třeba značně subjektivně laděných vzpomínek, které stojí za zaznamenání. V tom lze nesporně vidět klad této akce. Bylo užitečné slyšet zkušenosti nových zpravodajců, kteří přišli do pro ně naprosto neznámého a chvílemi ještě nepřátelského prostředí, a pomalu či rychleji se učili nové řemeslo, přičemž u některých jejich konexe a kádrový profil způsobily, že ačkoliv se to řemeslo nenaučili, dál trčeli až překáželi na významných postech. Bylo velezajímavé slyšet, jak málo se politici zajímali o využití zpravodajských služeb, tohoto skalpelu podobného exekutivního instrumentu – někteří politici by s ním obrazně řečeno krájeli chleba, jiní ho zase důkladně zapouzdřili, aby se náhodou na něco nepřišlo (a bylo na nich vidět, že by věděli, na co třeba by se mohlo přijít).
Bylo smutné slyšet, že se hovory o architektuře zpravodajského systému desetiletí točí v kruhu, protože politici nejsou schopni reagovat na geopolitické změny, a nejsou s to se odtrhnout od pokušení zpravodajské služby prostě zneužít ve svůj prospěch.
Když jsem kdysi v týmu ministra bez portfeje Pavla Bratinky pracoval na Klausem požadované redukci zpravodajských služeb ze čtyř na tři, tehdejší ředitel civilní rozvědky ÚZSI Oldřich Černý se mě jednou „šprýmem“ zeptal: „Kolik je ve vládě stran?“ – „Čtyři,“ odpověděl jsem. „Kolik je zpravodajských služeb?“ pokračoval Olda. „Taky čtyři,“ odpověděl jsem, dobře již tuše pointu. „Tak které straně chceš vzít zpravodajskou službu?“ zašklebil se Olda, blahé paměti.
Jeden můj kolega, prověřený bývalý příslušník StB, chvíli s námi sloužil a pak odešel do civilu a nebylo po něm vidu slechu. Když jsem ho po čase potkal, řekl mi, že je zle, že ještě ve službě dostal nabídku od velké politické strany vytvořit pro ně politickou zpravodajskou službu, a že odešel, protože u toho nechce asistovat ani omylem.
Pokud jde o destruktivní politický vliv na zpravodajské služby, můžeme též zauvažovat nad kauzami bývalého ředitele FBI Jamese Comeyho, který ve své knize Ve vyšším zájmu napsal, že v roce 2017 byl propuštěn prezidentem Donaldem Trumpem, když mu odmítl slíbit „personální loajalitu“. Anebo současný spor dosluhujícího ředitele Šin Bet Ronena Bara s premiérem Benjaminem Netanjahuem, který se dostal před soud, jemuž Bar doručil místopřísežné prohlášení mj. i o tom, že premiér po něm vyžadoval taktéž „personální loajalitu“.
Byly zločiny Davida Kozáka dostatečně a uspokojivě vyšetřeny?Anketa
A právě tento bod konference se stal tím mediálně nejzajímavějším. Je možno využít zpravodajské informace jako základ pro rozhodování exekutivy, respektive jako důkaz při soudním procesu, případně jako podklad pro soudní rozhodnutí? A jak je to s možností vrátit zpravodajským službám výkonné pravomoci, což byl dosud hlavní systémový rozdíl od zpravodajské praxe minulého režimu, zákonem označeného za „zločinný“?
Zpravodajské informace jako důkaz?
Již od devadesátých let se vede diskuse o tom, zda soud, v rámci volného hodnocení důkazů, může přijmout jako důkaz odposlech, pořízený zpravodajskou službou.
Zpravodajská služba nemusí trestněprávní poznatky sdělovat příslušným orgánům, ohrozilo-li by to její operaci, čímž se obecně řečeno míní to, že se rozhodne pro zpravodajskou hru. Na druhou stranu, rozhodne-li se zpravodajská služba akci ukončit „realizací“, musí své poznatky nejprve předat příslušnému trestněprávnímu orgánu, který si je ale musí znovu opatřit způsobem, jaký předepisuje trestní řád. Často však může jít o zpravodajskou službou neočekávané zachycení neopakovatelné informace, kterou pak není možno z procesních důvodů využít v soudním řízení.
Je dobře, že máme přímou volbu prezidenta?Anketa
Na zmíněné konferenci na toto téma zazněly jisté poznámky.
Koudelka se několikrát, ale ve výsledku poněkud nejasně vyjádřil o řešení tohoto problému. Jediné, co explicitně řekl, a s tím by se dalo souhlasit, že by zamýšlenou úpravou legislativy mělo být připuštěno soudní využití zpravodajských informací pouze v případech špionáže, terorismu a organizovaného zločinu. A to za již spornější podmínky, že by to však nejprve musel schválit předseda senátu Vrchního soudu, tedy ten, který schvaluje zpravodajským službám odposlechy. Zde by se však dalo případným námitkám předejít delegací této schvalovací pravomoci na vyšší soudní orgán, který nebyl účasten schvalování odposlechu.
Mluvě však o důkazech, které by soud připustil, musíme se zastavit u těch technických neboli digitálních. Exponenciálně se rozvíjející schopnosti umělé inteligence totiž dovolí obhajobě namítnout spornou důvěryhodnost téměř u všech technických záznamů, pokud nebudou zachyceny nejméně ze dvou prokazatelně nezávislých zdrojů, kvůli komparaci a verifikaci.
Pokud jde o HumInt, neboli zpravodajské informace získané od lidského zdroje, zde by bylo řešení formou výpovědi utajeného svědka.
Chvályhodně varovnou poznámku pronesl poslanec Žáček – totiž pokud jde o rozsah trestné činnosti, je nebezpečí, že v případě akceptování zpravodajských informací jako neopakovatelných by byl tento rozsah rozšířen i na verbální trestné činy, nejen na nejzávažnější trestné činnosti.
Exekutivní pravomoci zpravodajským službám?
Je třeba předeslat, že jediné exekutivní oprávnění zpravodajským službám zákonodárce udělil v rámci kybernetické obrany (2021), a to Vojenskému zpravodajství. Jde tedy výhradně o pravomoce, realizovatelné v kyberprostoru. O těch však nebude řeč, ta se stočí do světa fyzického.
Podle Koudelky čelíme „zrychlujícím se hrozbám“, což je dosti vypovídající výraz, který jistě zaujme všechny zpravodajské psychology, kteří si tak doplní Koudelkův psychologický profil. Koudelka tím zdůvodnil, že současný systém neumožňuje adekvátní reakci. „Vzhledem k rizikům, kterým čelíme, musíme najít odvahu zajistit schopnost bezpečnostních služeb odpovídat na hrozby přímo, tedy aby jimi získané informace mohl využívat přímo soud,“ řekl Koudelka, přičemž zmínkou o té odvaze jistě znovu potěšil ty zpravodajské psychology.
„Chybí nám zákonné útvary, které umožňují postihovat nejvážnější trestné činy,“ pravil dále Koudelka, opět poněkud mimo z cesty. A protože takové útvary samozřejmě existují, mínil tím zřejmě, jak vyplynulo z dalšího kontextu, že by uvítal, kdyby se například z BIS stal trestněprávní orgán s pravomocí kohokoliv zatýkat a vyšetřovat, na způsob doposud pomlouvané „zločinné“ StB!
Tím jsme se dostali k oné příšerné novele trestního zákoníku, k onomu paragrafu s nejhorší pověstí ze všech, smrdící totalitou na sto honů proti větru! Jde o § 318a Činnost pro cizí moc, na jehož adresu zazněla strašidelná Koudelkova chvalořeč, protože by zřejmě chtěl takto vyšetřovat i věci, které dosud nebyly trestnými činy, které však v něm budí hrůzu (otázka je, zda to je problém bezpečnostní, nebo psychologický).
I generál Jiří Růžek dokonce řekl, že zpravodajským službám by se měly vrátit exekutivní pravomoci, jako měla StB, která mohla zatýkat a vyšetřovat! Z důvodů ochrany občana by se prý tato pravomoc měla zpravodajským službám vrátit! Pak ale začal Růžek couvat a mluvit o speciálním policejním orgánu podobnému britské Special Branch, aby věc mohla jít před soud a obviněný se mohl bránit.
Trochu z jiného důvodu se kupodivu pro udělení exekutivních pravomocí vyslovil i gen. Jan Beroun, který ale zřejmě přemýšlel v kontextu akcí, na nichž se podílela rozvědná část Vojenského zpravodajství, jemuž donedávna velel, které se týkaly pomoci konkrétním lidem a ochrany objektů.
Nicméně všichni ti, kteří si zahrávají s explozivní myšlenkou dát zpravodajským službám výkonné pravomoci, by si měli přečíst alespoň kapitolu Příkaz rozluky z dizertační práce Alexandera Hirsche: Kontrola zpravodajských služeb (Berlín 1996), kterou si mohou zapůjčit z knihovny BIS, do níž jsem ji přivezl. Příkaz rozluky se týká poválečného rozvodu německých zpravodajských služeb právě s výkonnými pravomocemi. Kdo chce tyto dvě složky opět spářit, je na skluzavce k totalitě – to budiž řečeno naprosto kategoricky!
Pánové ředitelé a další exponenti, ingerující do této branže, by si měli uvědomit, že efektivita obrany a ochrany státu spočívá nikoliv v kumulaci, ale v dobré souhře státních orgánů, což je systém, který sám o sobě již vykazuje určité kontrolní efekty.
Platí zcela nesporně to, co na závěr ocitoval Karel Zetocha s odkazem na generála Petra Zemana: Vzdělání je nejlevnější obranou státu!
Podtrženo, sečteno
Přes terminologickou neujasněnost a zmatek, vyplývající často i z toho, že mnoho aktérů ve zpravodajských službách se dostalo do řídicích funkcí dříve, než poznali, o co skutečně v té branži jde, a nikdy už to nedohnali, vyplynula z debaty tato aktuální témata:
Transformace zpravodajského systému – to je nejoblíbenější téma všech byrokratů, otevírající dveře k personálním rošádám, kariérním vzestupům, ale i k vyřízení osobních účtů. Baví se jím zejména ti, kteří věří v samospasitelnost systémových opatření, a nevědí nic o tom, že téměř jakýkoliv systém může být účinný i hrozný, protože zejména v kritických momentech vše závisí na kvalitě personálních vztahů ve zpravodajské komunitě.
Připuštění zpravodajských informací v rámci soudních procesů je dlouhodobě diskutovaný problém, jehož ústavně komfortní řešení je žádoucí, protože by mohlo zvýšit efektivitu soudních procesů.
Neřešení předchozího problému totiž svádí politiky, aby se rozhodovali na základě forenzně neuplatnitelných informací, což může přinést velké problémy (a také je přinese). Nečekaným důsledkem neřešení soudního projednávání zpravodajských informací je například to, co se stalo v Rumunsku, kdy ústavní soud zrušil výsledky voleb na základě jakýchsi pofiderních „zpravodajských informací“, které nebyly soudem projednány, tedy nebyla poškozené straně dána možnost se hájit, čímž byla porušena základní podmínka římského práva. Rozhodnutí rumunského ústavního soudu bylo kritizováno Benátskou komisí (což je poradní orgán Rady Evropy pro otázky ústavního práva) a velmi záhy se začaly vyjevovat skutečnosti, které byly zcela v rozporu s tvrzením ústavního soudu, který se opřel o tajné, tudíž nepřezkoumatelné informace.
Toto stanovisko Benátské komise budiž poučením i pro všechny naše případně zúčastněné orgány!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Sdílíte pohled s Janem Schneiderem?
autor: Jan Schneider
