V období takzvané televizní krize na přelomu let 2000 a 2001 jste byla členkou Rady České televize, nyní ji sledujete i z pohledu místopředsedkyně Občanského sdružení televizních a rozhlasových koncesionářů. Změnilo se za tu dobu zpravodajství České televize k lepšímu, nebo k horšímu?

Domnívám se, že zpravodajství a publicistika v České televizi je stejně zoufalá, jako tomu bylo před léty. Povrchní, aktivistické, s nulovou informační hodnotou. A jak říká Petr Žantovský: „Prostě tak blbé, že se to ani nedá komentovat.“ Člověk by málem uvěřil tvrzení, že v rozlehlých chodbách České televize dodnes „bloudí plukovník Diviš a Českou televizi řídí“. Pro připomenutí plukovník Diviš byl v dobách hluboké totality šéfem zpravodajství a měl ideový dohled nad vysíláním. A jen tak mimochodem, byl tchánem zpěváka Michala Prokopa. Pravda je však mnohem méně spiritistická. Plukovník Diviš zanechal v České televizi svá kukaččí vejce. Dětičky reformních komunistů, rozeřvaní odborářští rowdies a názorově spřízněný fanklub, to je dnešní zaměstnanecká skladba České televize. Pluralita je pro ně sprosté slovo, takže se nemůžeme divit výstupům, které Česká televize přináší občanům za jejich peníze.

Kritici vyčítají veřejnoprávní televizi nastavení určitého pohledu na události, tedy ten tak často zmiňovaný pravdoláskařský pohled a názorovou blízkost s TOP 09. Vnímáte to podobně, nebo to považujete stejně jako vedení České televize za účelové útoky?

Za účelový útok bude Česká televize – a všechny na ČT finančně závislé skupiny od interních a externích spolupracovníků až po uklízečku – považovat každou kritiku. Nezapomeňte, že Česká televize distribuuje naprosto neprůhledným způsobem 7 miliard koncesionářských poplatků mezi soukromé subjekty. Dodnes jsem přesvědčena, že ČT Invest, který založil ředitel Ivo Mathé, sloužil svého času k financování vzniku Unie svobody. Veškeré dokumenty se ale jako zázrakem ztratily při televizní krizi. Po zrušené firmě zůstal jen nedoplatek 80 milionů na dani. Ten jednostranný pravdoláskařský pohled byl i jeho dílem. Nejprve to byla ODA, Unie svobody a Luxovi lidovci, v době televizní krize byla jejich miláčkem čtyřkoalice.

V době Paroubkovy vlády nebyli tak šílení, protože nenáviděný Klaus se stal samostatně ostřelovanou jednotkou a Mirek Topolánek se pomalu začal bratřit i s některými tzv. pravdoláskaři, protože věděl, že pokud je nepustí tzv. „k lizu“, tak si o volebním vítězství může nechat zdát. Je téměř příznačné, že mu celou dobu vlády a hlavně v závěru jeho kariéry řádně mydlili schody s pomocí České televize. Když Kalousek s knížetem založili TOP 09, skončil pro Topolánka generální pardon v médiích a bylo jen otázko času, kdy pravice za hlasitého ryku půjde do kytek.