Ekonomka Švihlíková se úvodem vyjádřila k daňovým změnám, které podle jejích slov mají být chápány jako dočasné. Hovořila také o tom, komu a jak v Evropě pomáhat. „V rámci EU je ta debata velmi intenzivní. Týká se to samozřejmě hlavně eurozóny, tím nechci podceňovat pozice těch dalších zemí, ale u té eurozóny je to skutečně mnohem silnější, protože ve chvíli, kdy máte společnou měnu a máte ekonomiku, která je velmi zasažená, jako třeba Itálie, a když má držet jednu měnu s ekonomikou, která byla zasažená méně, ať už to je třeba Rakousko nebo Německo nebo Finsko, tak se samozřejmě objevuje otázka: přežije to eurozóna?“ ptala se Švihlíková.

„A proto se tady objevují různé návrhy, máme tady samozřejmě politiku Evropské centrální banky, ale asi ten nejaktuálnější návrh je ten fond obnovy, se kterým přišla Francie a následně po několika peripetiích ho podpořilo i Německo. Na jednu stranu je to jednoznačné vyjádření toho, že když je člověk v eurozóně, tak tam nějaká společná odpovědnost je, na druhou stranu tady máme země, Nizozemsko nebo Rakousko, které jsou proti tomu navrhovanému pojetí. Je to něco, co se táhne, ta debata v rámci eurozóny, vlastně už od počátku. Od začátku je tam přítomná úvaha, jestli tam má být nějaká fiskální solidarita a jaká,“ dodala Švihlíková.

„V krizích vždy vyplave to, že ty země mají různé náhledy na to, jak by ta eurozóna měla fungovat. Mají je různé proto, že ty ekonomiky jsou velmi různé. Mají různou produktivitu, mají různou strukturu, a tím pádem není divu, že se některé dostávají do těžké situace,“ míní Švihlíková. A má podle jejího názoru smysl udržovat eurozónu? Hrozí její rozpad? „Víme z historie, že měnová unie je hrozná silná věc, která se u nás podceňuje. Společná měna je opravdu hrozně silný nástroj, kdy z historie víme, že buď je to federace, nebo se to rozpadne. Žádná jiná varianta de facto neexistuje. Pokud jednou máte společnou měnu, tu společnou kasičku, tak ji musíte mít prostě se vším všudy,“ sdělila.