Gott v první řadě poděkoval svým rodičům za to, že ho zplodili. Poté divákům prozradil, že v dětství chtěl být strojvedoucím, či malířem. K hudbě prý přišel přes tramping. A když se konečně dostal ke zpěvu, dozvěděl se o sobě na konzervatoři, že typově patří mezi zpěváky – milovníky, s čímž prý dodnes pracuje. Pracuje na tom, aby ho publikum rádo poslouchalo.

Jak vidno, podařilo se mu to a publikum si získávat uměl. Dařilo se mu to tak dobře, že se se svým zlatem v hrdle dostal až do Las Vegas v USA. A právě tam se prý naučil, že si musí uchovat pokoru, protože štěstěna či náklonnost publika je vrtkavá. Mistr si prý proto často říkal, „hlavně si drž publikum a lidi, ty nesmíš zklamat“.

Za svůj život viděl, jak se v českých zemích oslavuje řada osvoboditelů. „Musíme si přát, aby si lidé dávali dohromady souvislosti, aby potom uvažovali a uměli rozlišovat, kde asi je ta pravda,“ požádal své spoluobčany Gott.  

Dnes podle něj stojí za to položit si otázku, jestli obyvatelům české kotliny nebylo lépe třeba za císaře Františka I., za časů Rakouska-Uherska. „Jestli prostě republika bylo to ono. Ta sláva, že jsme opravdu samostatní? Bylo to to ‚ono‘? Byli jsme opravdu nezávislí?“ ptal se Gott s tím, že se rád zabývá i neviditelnými silami. „O tom si rád čtu,“ prozradil.

Gott se prý vždy držel svého repertoáru a nestál s protest songy na barikádách. Na druhé straně podle svých vlastních slov také nikdy nezpíval angažované písně, které sám nechtěl zpívat. Nedal se prý přinutit k něčemu, o co nestál. „Zpíval jsem to, co jsem cítil, hlavně upřímně. A snažil jsem se přemýšlet, se kterou písní kdy a kam přijít,“ prozradil.

Dnes prý píše knihu o svém životě. Bude to prý poněkud netradiční autobiografie, ve které by chtěl více než data popisovat své dojmy a pocity.

Na závěr rozhovoru prozradil, že k narozeninám dostal spoustu dárků. „A musím vám říct, že jsem měl slzu v oku, když jsem dostal dneska dopis od pana prezidenta, protože to je prostě dopis od hlavy státu. Čili když on řekne: ‚Jste skutečný umělec, který se rozdává druhým. Je to vyčerpávající, ale právě to činí umělce umělcem. Vydat se třeba i z posledních sil.‘ Ať žije pan prezident. Děkuju,“ neskrýval Gott dojetí.