Zbořil tuší, kdo Nerudové nakukal, že nás osvobodili Američané. I odkud pochází

Pane doktore, paní Nerudová zopakovala, že naši zemi osvobodili Američané a Rusové nikoliv. Jak si vysvětlujete fakt, že to stále opakuje?

Opravdu nevím, ale asi se tato osoba pohybuje v nějaké společnosti, která ji o tom přesvědčila a doporučila jí, že to má veřejně říkat a hodně nahlas. Zřejmě to je někdo z té brněnské historicko-politologicko-politické skupiny a tam se historická fakta moc vážně neberou. Asi to bude nějaká krajová indispozice. Anebo se řídí zásadou, že stokrát opakovaná lež je pravda a s tou se dá třeba kandidovat i na prezidentku. A jak se říká v rurální části česko-moravské společnosti – drzé čelo lepší než poplužní dvůr.

My jsme minulý týden naši relaci z technických důvodů vynechali. A já jsem se chtěl ptát na Marinu Le Penovou. Pojďme se s odstupem podívat na její odsouzení. Francouzi proti tomu demonstrovali. Když se usadil prach, co tomu rozsudku říkáte?

Anketa

Byly zločiny Davida Kozáka dostatečně a uspokojivě vyšetřeny?

Byly

Nebyly

96%

Nevím / Je mi to jedno

hlasovalo: 3415 lidí

Byl jsem více než deset dnů odpojený od všech možných informačních zdrojů, a tak nechci šířit informace, které jsou z druhé nebo dokonce z třetí ruky. Více mě zaujala válka na Ukrajině v podání podcastu Vox-Pot, který pracoval se zdroji z politické a akademické sféry ve Spojených státech (měl jich mít k dispozici asi více než 300). To mi bylo příkladem, jak se zpravodajství a komentáře třeba i z informačně obtížně dostupného prostoru mají dělat. Obávám se, že takto nepracují ani podřízení dnes ještě jen trojnásobného generála Koudelky, jehož dalším postupem snad může být jen generalissimus nebo hlava státu. Upozorňuji na to zejména proto, že i takový vládce ze skupiny našich kontrolorů toho, co máme nebo nemáme vědět, může být ohrožený rozhodnutím libovolného soudu. A než se přijde na to, kde je skrytá pravda a spravedlnost, může být dávno politicky nebo i fyzicky pohřben třeba za zdí nějakého cintorína.

Ve Francii se tato nová eurounijní tvořivost, blížící se soudcokracii, sice sleduje, ale zřejmě se věří, že ještě nejde o rozhodnutí orgánů veřejného blaha ve franko-evropském provedení, a že se to dá do prvoinstančního rozhodnutí soudu o osudu Mariny Le Penové vydržet, a že jí ta staronová forma ostrakizace politických oponentů může ve volbách dokonce pomáhat. Já na to sice nevěřím (viz případ kandidáta na prezidenta Fillona), ale nic jiného než svou víru jako argument nemám. A proto se obávám tento svůj názor šířit.

Naši mediální činitelé stále tvrdí, že strana Le Penové je „extrémně pravicová“ či „krajně pravicová“. O jaké skupiny se v současné době opírá? Jaké skupiny do Le Penové vkládají naději?

Podle Ortegy y Gasseta a po jeho zkušenostech s válkou ve Španělsku víme, že kdo chce dosáhnout politické imbecility, používá termíny pravice a levice co nejčastěji. U nás se tomu kdysi říkalo slovíčkaření (logomachie) a předpokládalo se, že jde o žurnalistickou výpůjčku skrývající v politické mlze nedostatečnost nebo vágnost politického přesvědčení. Avšak toto pojmenovávání i věcí nepojmenovatelných se v Evropě vžilo, proniklo prostřednictvím „létajících profesorů“ do Ameriky. (Zatím jsem neslyšel, že by v Číně docházelo ke sporům mezi pravicí a levicí). V Německu se popletlo všechno možné a mluví se tam o pravicovém a levicovém extremismu, což snadno poznáme podle těch, kteří jezdí za „našimi krajany“ za západní hranice. O bruselském Babylonu nemluvme, tam je zbytečné něco někomu vysvětlovat.

Ve Francii jsou naopak hry s pravicí a levicí rozpracované do všech možných a nemožných detailů (kdo dokáže vůbec spočítat třeba francouzské levicové strany), a tak se přimlouvám označovat stoupence Mariny Le Penové spíše za členy vzdorostrany. Nebo fundamentální kritiky současného politického systému „v mezích zákona“, kteří za sebou vlečou dědictví všech možných revolucí a protivládních vzpour od Velké revoluce po studentské bouře šedesátých let a jejich pokračováním v různých podobách až do současnosti. Aktuální nespokojenost se systémem si našla Marinu Le Penovou mj. i jako doplněk občanské nedostatečnosti naší doby a hledá si sociálně-ekonomickou podporu v různých vrstvách společnosti, které pokud nejsou vizualizované traktory nebo žlutými vestami jsou pro nás často obtížně viditelné.

Poslouchal jsem jeden populární český podcast, kde padla následující myšlenka: Jako Le Penovou a jako Georgeska budou muset státy EU občas potlačit opozici, aby byla Evropa silnější. Přijde vám taková úvaha v pořádku?

Ano, je to sice trochu perverzní, ale v evropském chaosu jde o zcela zřetelný trend k tomu, co už v dějinách bylo podobně a mnohokrát populární. V hnědém nebo rudém provedení. Chybí nám k tomu už jen nějaký „zmocňovací zákon“ nebo v českém oblečku Národní fronta s vedoucí rolí jedné strany. Jak se bude jmenovat, není důležité, protože jde jen o uchopení nebo uchvácení moci a bojové písně už slyšíme v Evropě dost nahlas. Vždyť přece – Kdo nejde s námi, jde proti nám, ale nás nesmí z cesty smést. Zvedněme hlavu až k výšinám... (poslední rým může být libovolný).

Donald Trump hraje se světem hru na kočku a na myš. Uvaluje celní tarify, pak je mění, ruší či pozastavuje. Akorát těm Číňanům neprominul nic. Jeho ministr financí Scott Bessent tvrdí, že burza, tedy Wall Street, tyto otřesy zvládne. Vydělá na tom běžná ekonomika, označovaná jako „main street“, protože se výroba začne vracet do USA. Popírá tato úvaha kapitalismus tak, jak ho známe?

To je dobrá otázka. Všechny mluvící hlavy v TV, nebo tzv. panditové, si ji kladou a každý má na ni jinou odpověď. Já sice na ni odpověď nemám, ale předpokládám, že se nikoliv jen Donald Trump, ale celé jeho odborné postředí, ve kterém se pohybuje, pustilo do odvážné hry, která nezpůsobí „Velkou hospodářskou krizi“ jako v minulém století, ale bude probíhat podle pravidel, která mají blízko spíše k pokeru, než ruletě. Zda to Wall Street zvládne, a hlavně jaké „zbraně“ k tomu použije si nedovoluji v současné době ani představovat. Snad ale ještě není možné úplně vše, co lidé ve své pýše vymysleli.

Ale ten váš nápad, že může jít o krizi kapitalismu přerůstající v imperialismus, nebyla myšlenka jen Lenina, ten si jen pořídil výpisky z Rudolfa Hilferdinga z jeho veledíla Das Finanzkapital.

Ale i tak by se ta nová „vláda dekretů“ mohla stát naší budoucností, arci pod jiným jménem a pod jinými prapory.

Rusové podnikli opravdu ošklivý útok na ukrajinské město Sumy. Odnesly to desítky civilistů. Jakou taktiku tím asi sledují? Útok musely odsoudit i ty struktury v Trumpově administrativě, které jsou nakloněny jednání s Ruskem.

V této chvíli o tom nemám žádné detailní informace. Jen vím, že Sumy a její okolí je považováno nejméně 2–3 roky za strategickou oblast štábů a město za místo, kde probíhala „řízená velitelská shromáždění“ (alespoň podle zpravodajství Vox Pot, které jsem registroval před 2–3 dny).

A protože víme, že na Ukrajině se takové věci nekonají bez dozoru alespoň britských a amerických vojenských, velitelských autorit, měli bychom brát v úvahu i to, že muselo být známé, co podobného se chystá. Počet obětí (v této chvíli 35 osob vč. dvou dětí) je asi větší než kdekoliv na Ukrajině v minulosti, ale se zprávami z Gazy je to stále ještě desetkrát až patnáctkrát méně.

Samozřejmě bychom ani neměli zapomínat, jak se vedly americké války v minulosti a jaké se jim dostávalo mediální pozornosti (viz Vietnam nebo Afghánistán). Nikoliv vojenské operace, ale jejich mediální obraz, měl podstatný vliv na jejich ukončení a změnám vojensko-politického personálu v samotných Spojených státech. Proč by tomu nemohlo být tak i v těchto dnech a na úkor týrané Ukrajiny.