Dostat do co nejširší veřejnosti správné informace o dotacích si klade za cíl Libertariánský institut, který se označuje za protistátní propaganda-tank. „Nechceme se bavit o čapích hnízdech, o rozkrádání dotací, o rozhlednách v údolích, aquaparcích na poušti a podobně. To jsou sice prasárny, ale není to něco, co by řešilo problém. Když se vyřeší jedna špatná dotace, tak to nic nehovoří o tom, co je příčinou toho špatného jevu. Dotace jsou špatně jako systém, jsou projevem přerozdělování. A přerozdělování ve společnosti má velmi neblahé důsledky, o nichž ale naše intelektuální, akademické a politické elity nemluví,“ tvrdí předseda Libertariánského institutu Roman Kříž.

Upozorňuje na to, že dotace ekonomicky nedávají smysl. Aby se mohly poskytovat, je třeba na ně někde brát, a proto jsou vyšší daně. „Když někomu něco vezmu, tak si on za to nemůže koupit to, co by sám chtěl,“ poukazuje Roman Kříž na to, že si tedy příjemce dotací pořizuje to, co uzná za vhodné stát, respektive Evropská unie. V té souvislosti zmiňuje jeden z nejznámějších výroků Ronalda Reagana. „Pokud se něco hýbe, zdaň to. Pokud se to nepřestalo hýbat, zreguluj to. Pokud se to už nehýbe, začni to dotovat,“ konstatoval svého času bývalý americký prezident o logice státu.

Dotace se dávají na to, co lidé nechtějí. To, co chtějí, si koupí sami

„Stát nepotřebuje, aby se někdo hýbal. Stát potřebuje, aby všechny subjekty privátní byly jaksi v očekávání a snaze urvat si z dotací co nejvíce,“ myslí si předseda Libertariánského institutu a absurditu dotací ilustruje na replice Sira Humphreyho Applebyho ze seriálu Jistě, pane ministře: „Dotace nelze rozhazovat na to, co by si lidi přáli. Dávají se na to, co lidi nechtějí, ale co mít musí. To, co chtějí, si koupí sami“. Hned ale dodává, že u nás lidé, bohužel, na to, aby si koupili, co sami chtějí, nemají dost peněz.

Z výše uvedeného vychází vcelku jednoznačný závěr, že se ubíráme cestou, která neznamená, že budeme mít bohaté lidi, kteří si pořídí to, co sami chtějí, ale že bohatý bude stát, který bude přidělovat občanům to, co sám uzná za vhodné. „Dotace jsou stejně smysluplné jako dělat transfúzi z levé ruky do pravé a polovinu krve vybryndat na zem. Politici bez rozdílu stranické příslušnosti nás přesvědčují, že dotace pomáhají. Ale už nezmiňují, komu nepomáhají, respektive komu berou jeho aktivitu a jeho možnosti,“ poznamenává Roman Kříž.

I slušní lidé se ve špatném systému začnou chovat špatně

Dotace fungují jako systém „vaření žáby“. I slušní lidé se ve špatném systému začnou chovat špatně. V systému dotací jde o to učinit vše složitější, neuchopitelné a nepochopitelné, aby ne každý měl možnost dotace získat. Postupně se v něm logika a odpovědnost nahrazují pravidly a věci se dále zesložiťovat. K tomu se vytvářejí „politické nástroje“ řešící problémy a také další pravidla, nastupuje kolektivní rozhodování. Empatie a logika jsou v tomto procesu nahrazeny koncepcemi, pravidly a „záměry“. Nakonec existuje finální systém bez odpovědnosti, bez logiky a bez kontroly, zůstává jen bezvýhradná poslušnost vůči systému.

Když si na sklonku minulého roku Libertariánský institut zadal sociologický výzkum, tak z něj vyplynulo, že dotace vadí zhruba dvěma třetinám obyvatel České republiky. Ukázalo se, že čím více dostupných informací mají obyvatelé ČR o dotacích, tím více jsou s nimi nespokojeni. Za složitý považuje systém získávání dotací 72 procent respondentů a dokonce 84 procent z nich se domnívá, že je tato složitost záměrná. Dotazovaní jsou rovněž přesvědčeni, že dotace podporují korupci, vytvářejí nekalou konkurenci a ohrožují demokratický systém.

Počet dotací je více než tisíc každý pracovní den

Systém přidělování dotací není u nás dobře nastaven, lidé mají vůči němu menší či větší výhrady, není podle nich optimálně nastaven a není zcela transparentní. Dotace někdy směřují na nepotřebné věci a jejich využití je více či méně často neúčelné. Dominantním požadavkem dotazovaných je dotace zjednodušit a zprůhlednit. Doslova burcující je, že stát nemá evidenci všech dotací a analogických transferů. Podle Libertariánského institutu existuje navíc podezření, že systém dotací je částečně v rozporu se zákonem, protizákonné mohou být dotace za mnoho desítek miliard korun.

Informační systém Centrální evidence dotací z rozpočtu (CEDR) eviduje od roku 2000 hodně přes milion dotací. V systému však nejsou všechny údaje, které tam mají být. Zcela mimo CEDR jsou pak dotace, které přidělují například orgány samosprávy, úřady práce a další subjekty. „Můžeme směle odhadovat, že počet dotací je více než tisíc každý pracovní den. Jde o naprosto neuvěřitelné číslo, když si uvědomíte, kolik lidí se v tom pohybuje. Jde o desítky tisíc lidí, kteří netvoří žádné hodnoty, jen se účastní přehazování peněz z jednoho místa na druhé,“ konstatuje předseda Libertariánského institutu Roman Kříž.

Dotace se velice jednoduše zavádějí, ale strašně těžko se ruší

„Ve firmách se přeměnila snaha bojovat o peníze zákazníků na snahu bojovat o peníze politiků,“ upozorňuje ekonom Libertariánského institutu Dominik Stroukal. „Dotace se velice jednoduše zavádějí, ale strašně těžko se ruší. Připomenu další ze slavných Reaganových citátů, že není nic permanentnějšího než dočasný vládní program. Když chcete někomu pomoci, v pořádku, ale tím to nekončí. Je pak velice těžké ty peníze někomu vzít, protože pak by bylo krásně viditelné, že by někteří lidé přišli o práci. Zatímco když ti lidé přicházejí o práci jinde, kde to je bez dotací, tak to vidět není,“ míní ekonom.

Dotace s sebou nesou nejen už zmíněný souboj o prostředky získané politicky, ale i zvýšenou moc politiků stejně jako snížení konkurence v dotovaných oblastech, pokud dotace nejsou automatické a plošné. Ruku v ruce se systémem dotací jdou vyšší daně a nižší příjmy domácností, korumpovatelnost, dotace se stávají i překážkou technologickému pokroku. „I ekonomové úplně nalevo v politickém spektru vám řeknou, že vyšší daně snižují příjmy domácností. To, že někomu pomůžeme někde, se vždy pojí s tím, že zase v jiných oblastech někdo o něco přichází,“ připomíná Dominik Stroukal. „Čím dál tím víc se stáváme ekonomikou almužníků,“ je přesvědčen Roman Kříž.

Český stát dotační politikou absolutně rozvrátil celý polygrafický průmysl

Specifickou kapitolou jsou pak dotace z Evropské unie. Ty jsou přidělovány exekutivou, často s porušením zákona o ochraně hospodářské soutěže. Zkoumá se pouze, jak peníze utratit, ale už ne to, jaký dopad budou mít na konkrétní odvětví. V současné době Libertariánský institut provádí analýzy, na jejichž základě chce podniknout kroky k vrácení takových nezákonných dotací Evropské unii, přičemž se může jednat až o desítky miliard korun.

Jednou z „obětí“ dotačního systému je i Petr Fryč ze Sezemic u Pardubic. Jeho polygrafická firma zkrachovala, podle jeho slov, právě kvůli dotacím. „Stát z mého hlediska jasně selhal, porušil české zákony i evropské směrnice. Stát svou dotační politikou absolutně rozvrátil celý polygrafický průmysl. Firmy, které dotace dostaly, se na nich samozřejmě staly závislé. Stát budu samozřejmě žalovat o náhradu škody,“ tvrdí bývalý majitel tiskárny. Libertariánský institut se rozhodl, že bude Petra Fryče zastupovat ve sporu se státem o náhradu škody.

Dotace z lidí vytvářejí vděčné vazaly, kteří se radují z každého přilepšení

Jedním z cílů Libertariánského institutu v oblasti dotací je vytvoření otevřeného portálu, kde budou dohledatelné všechny dotace, které se z veřejných rozpočtů přidělují. „Je nehorázné, že občané dnes nemají možnost zjistit, kam jdou peníze, které od nich v různých formách stát vybere. Ještě strašidelnější však je, že to neví ani on sám. Stát o nás chce vědět vše, zatěžuje nás zbytečnými povinnostmi a hrozí absurdními pokutami. Kdybych věřil na spiknutí, tak bych řekl, že jde o záměr uměle držet lidi v chudobě a vytvářet z nich vděčné vazaly, kteří jsou vděční, když jim shora padne nějaké přilepšení. Je to naprosto neuvěřitelné a odporné,“ dodává k tomu předseda Libertariánského institutu Roman Kříž.