„Lidé často nevědí, co chtějí. Ptal jsem se mnohokrát a dostal jsem jen velmi nejasné odpovědi. To není o studu. Nikdy jsme nezažili, aby se někdo ptal, co potřebujeme. Vyrostli jsme v Iráku s několika režimy, následovali řád a nikdo se nás neptal na to, co si myslíme. Máme starý vtip o Američanovi, Súdanci a Iráčanovi. Ptali se jich, co si myslí o elektřině. Američan prohlásil, že je hodně důležitá, protože by bez ní nemohl na internet, sledovat televizi a tak dále. Súdánec se ptal, co to znamená? Iráčan sdělil, že ví, co je elektřina, ale neví, co si má myslet,“ říká pro ParlamentníListy.cz Douglas Bazi, který se stará jako kněz Chaldejské katolické církve o rodiny uprchlíků z válkou rozvráceného Iráku, jehož třetí největší město Mosul ovládá Islámský stát.

Tiskovka u kněze

Ve čtvrtém největším iráckém městě Arbílu, které leží nedaleko fronty bojů s Islámským státem, má na starost uprchlický tábor pro rodiny s dětmi. Všichni mu tady říkají Otec Douglas. Hovoříme s ním v pracovně tři, takže jde vlastně o takovou neveřejnou tiskovku. Novinář ze švýcarského rozhlasu, redaktorka irácké rozhlasové stanice New Life a reportér ParlamentníchListů.cz. Ten se na úvod jen tak mimochodem zeptá, jestli už zpovídanému někdo řekl, že vypadá jako americký herec Robert De Niro. Otec Douglas na to naoko naštvaně odvětí: „S tím mě neotravujte!“

Je totiž čas na vážná témata a tak se rozpovídá hlavně o smýšlení uprchlíků. „Naši lidé také nemají moc ponětí, jaký je rozdíl mezi přáními a právy. Když se jich zeptáte, co chtějí, řeknou: ‚Přeji si, abych měl domov!‘ Nicméně to není přání, ale právo. Stejně jako fakt, že děti chodí do školy a tak dále. Přání je třeba mít Land Rover anebo BMW. Je třeba rozumět naší mentalitě. Nejsme moc komplikovaní, jen trochu. Lidé ze Západu by měli popřemýšlet o tom, jak se chovat k Iráčanům. Někteří Evropané si třeba myslí, že jsme jako Afričané, že nemáme co jíst. To je obrovská hloupost. Obvykle je pro nás evropské jídlo – ale nehovořím o prvotřídním jídle, mluvím o běžné stravě – jako vězeňská flaksa. Stravujeme se lépe. Když se tedy zeptáte Iráčana, jestli měl i doma tak dobré jídlo, bude si myslet, že se mu vysmíváte.“