Když loni vrcholila migrační krize, mluvilo se o klíčové roli ochrany hranic. Funguje dnes lépe?

Začíná se ukazovat, že Evropa chránit hranice umí, ale ještě se to úplně neděje. Je ale dobře, že se hranice začaly hlídat, i vůči skutečným uprchlíkům je totiž neseriózní, když se sem dostávají i různí tálibánci a teroristé, zloději a vrahové. I ti jsou pak v azylových zařízeních nebo i volně a komplikují situaci slušným lidem. Hlídat hranice a prověřovat ty, kdo přicházejí, je strašně důležité a připadá mi skandální, že Řekové a Italové spousty lidí bez prověření nechali jít, jen aby měli pokoj.

V Rakousku nedávno málem zvítězil v prezidentských volbách zástupce Svobodných, i jinde sílí strany tohoto typu. Je to příznakem radikalizace Evropy?

V Rakousku a Německu je to více pochopitelné než u nás, protože tam skutečně přišly statisíce lidí a žádají o azyl. I kdyby nic špatného nedělali, obyvatelé musí mít pocit, že to je už příliš. A ještě ke všemu se z některých „pseudouprchlíků“ rekrutují ti, kdo provádějí teroristické útoky. Obava je oprávněná o to víc, že víme, že se po Evropě volně pohybují lidé, o kterých se nic neví. Političtí radikálové mnohdy správně pojmenovávají viníky, kteří neuhlídali hranice, ale na druhou stranu to téma spojují s xenofobií, a to je špatné.

U nás se zatím radikální kritici migrace spíše hádají a rozcházejí…

A to jsem také přesně čekal – nemají zde totiž živnou půdu, nejsou zde statisíce uprchlíků a lidi u nás střílí bláznivý důchodce v Uherském Brodu, a ne extremisté z Islámského státu. U nás mají lidé strach z uprchlíků, kteří tady nejsou, ale když ta bublina praskne, ukáže se, že ten strach není čím přiživovat.

Pozornost je v poslední době obrácena k dění na Blízkém východě, odkud přichází část uprchlíků. Ti ale přicházejí i z Afriky, kde je řada problémů včetně velkých dopadů klimatické změny. Co lze čekat z této strany?

To považuji za mnohem větší hrozbu, konflikt v Sýrii lze vyřešit a už nyní je to možná na dobré cestě. Měli bychom podporovat státy v sousedství Sýrie, které jsou schopny s extremisty nějak zatočit. Islámský stát je celý sebevražedný a k jeho sebezničení časem jistě dojde. Co se ale nevyřeší, jsou změny klimatu a populační nárůst v Africe. Ti lidé se navíc na rozdíl od Syřanů už nebudou mít kam vrátit. V Africe, kde je dnes hlad, jsou úplně jiné kultury než v Sýrii a migrační krize kvůli tomu bude vypadat úplně jinak.

Co by měl Západ směrem k Africe podniknout, mluví se o jeho odpovědnosti za současnou situaci kvůli kolonialismu a průmyslové revoluci, která se na klimatických změnách podepisuje…

Západ se na problémech Afriky podílel ještě třetím způsobem, od dob Alberta Schweitzera se díky humanitárním aktivitám podařilo masově potlačit dětskou úmrtnost a úmrtnost na infekční nemoci, což je z hlediska medicíny a humanity dobře, ale také to způsobilo, že se populace vymkla kontrole, roste a africké země nemají na to, aby tyto lidi uživily. Evropa by sice mohla více pomoci v kontrole porodnosti a v samozásobování, ale zdá se, že o to nemá příliš zájem. Stále vidím, že třeba Nizozemsko tam dodává své maso a mléčné výrobky, pro které nemají odbyt, to se ale týká i dalších vyspělých zemí. Když se krize způsobená neúrodou a hladem řeší dovozem potravin, není to řešení problému. A tím si Evropa na migrační krizi zadělává.

Zatím se zdá, že klimatická změna na Evropu a na naše území nebude mít drastické dopady. Jak může vypadat naše budoucnost z tohoto pohledu?

U nás se změna klimatu projevuje velmi mírně a myslím, že ještě mnoho let to tak bude pokračovat. Otázka je, co znamená slovo mírně. Například následky loňského horkého léta jsou známé. Řešení není v tvrdých velkých opatřeních, jako je stavba velkých přehrad, ale spíš v množství malých kroků, například budování drobných mokřadů nebo deregulace řek. To znamená odstranění navigací a zpětné vytváření meandrů. To, co se stalo s mnoha našimi řekami, lze přirovnat k operaci, kdy by člověk místo tenkého střeva dostal krátkou plastovou trubici – trávení by asi nebylo úplně ideální. Naše řeky se zkrátily o dvě třetiny a staly se z nich kanály, které jen rychle odvádějí vodu pryč. Na to je třeba klást důraz, a ne na stavbu přehrad a dalších nádrží.

Má smysl program Modrá úsporám na individuální zadržování dešťové vody?

Peníze na tyto účely se sice dávají, ale je toho stále málo. Je v pořádku, že ministerstvo životního prostředí uvažuje, že bude dávat lidem peníze na to, aby zadržovali dešťovou vodu. I taková opatření situaci vylepší. Je to podobné, jako když se zjistilo, že odstranění nečistot z velkých komínů nestačí, a teď se konečně dávají kotlíkové dotace, protože víc než polovinu znečištění tvoří malé zdroje. Stejné je to v oblasti hospodaření s vodou. Všechny přehrady, které u nás měly stát, už dávno stojí, ale pořád se najdou lidé, kteří tvrdí, že je lepší budovat další velké přehrady.

Budování přehrad vypadá ale jako transparentní a viditelné opatření. Co proti nim namítáte?

Není problém zajistit vodu pro potřeby lidí, mnohem víc je jí ale potřeba v krajině. Lze zavlažovat pole s okurkami, ale ne les. A tomu žádné nádrže nepomůžou. Mnohem důležitější jsou přírodní zásobníky podzemní vody, na nich závisí většina obyvatelstva. Například Brno stoprocentně čerpá vodu z podzemních vrtů, ale ty jsou zásobovány jen díky tomu, že prší a že krajina vodu zadržuje. Přehrady vypadají, že zadržují obrovské množství vody, ale je to jen kapka proti podzemním zásobám. A podzemní nádrže budovat neumíme.

U nás se ale výstavba nových přehrad připravuje. Chystáte se jako ekologové nějak proti tomu vystupovat?

Situaci sledujeme, sám patřím k petentům proti přehradě na řece Oslavě a jsou další případy, kde se takové plány chystají. Platí, že vodohospodáři chtějí stavět přehrady, to je jejich hlavní axiom, a chtějí do krajiny nalít co nejvíc betonu, protože z kubíku betonu se počítá cena stavby a z toho zase oni dostávají peníze. U mnoha přehrad se přitom jen během mého života několikrát změnil účel, proč by měly stát – napřed rekreační účely, pak třeba chov ryb, zábrana záplavám a nyní je to zadržení vody pro případ sucha. Vodohospodáři jsou prostě zvyklí stavět přehrady, je to jejich byznys – tak jako Baťa potřeboval, aby měl odbyt na boty, oni potřebují odbyt na přehrady. A jediný, kdo může koupit přehradu, je stát.

Debata kolem klimatické změny a ekologických témat je často pod vlivem ideologizace. Jaká je podle vás její úroveň?

Globální změna není věc toho, jestli s tím názorem někdo souhlasí nebo ne. Otázka je v tom, do jaké míry ji způsobil člověk, a to ovšem nevíme. Shoda vědců panuje v tom, že člověk za klimatické změny z větší části může, ale že svou činností do jisté míry může účinky zmírnit. Nikdo si ale netroufne seriózně říct, do jaké míry to platí. Byla by nicméně hloupost nedělat nic, navíc i proto, že snížit spotřebu paliv a emisí CO₂ je rozumné i z mnoha dalších důvodů. Vždyť je nesmysl spalovat zásoby vysoce kvalitního černého uhlí nebo kvalitní ropy, které jsou zdrojem dalších látek. Není tedy třeba říkat, že úspory se dělají jen kvůli zmírnění globálního oteplování, mnoho věcí i bez ohledu na klima zcela jistě změnit můžeme a nic tím neztratíme, ale naopak získáme. Největší problém je, že není úplně zřejmé, co vše je třeba udělat. V případě vypouštění freonů a ozonové vrstvy to bylo jednoznačné, vědělo se, že to způsobil člověk, vědělo se, čím freony nahradit, a během deseti let se to podařilo vyřešit. To v případě klimatické změny nelze, a proto je debata tak složitá.