„Zdá se, že nepřímá turecká intervence stojí také za vypuknutím současné třetí války o Arcach (Karabach). Jak už to v dějinách chodí, turecký prezident doplácí na svou neúspěšnou politiku v Sýrii. V tamní občanské válce podporoval a platil islamisty bojující proti vládě v Damašku. Po úspěšném ruském zásahu a porážce Islámského státu mu zůstaly jejich zbytky na severu Sýrie v zóně ovládané tureckou armádou doslova viset na krku,“ říká Bašta.

Část z nich se pokusil přepravit do Libye, kde podpořili tamní islamisty. S Řeckem zatím neválčí, takže se Erdogan rozhodl pro další malou (vítěznou) válku s Arménií. „Jinak by mu hrozilo, že nezaměstnaní džihádisté by mohli začít budovat další islámský chalifát v Turecku, a jeho osobně jako málo pravověrného svrhnout, jak už je mezi islamisty zavedeným zvykem,“ pokračuje.

Poukázal, že vyvolávání nových válek kvůli zaměstnání žoldnéřů má dlouhou historickou tradici. Asi nejznámější příkladem je válka švédsko-polská v roce 1655-60, kdy Švédové potřebovali zaměstnat vojáky, kteří předtím bojovali v třicetileté válce a neadaptovali se na mírové poměry. Tak nejprve rozhodli, že půjdou do války, a pak teprve řešili, proti komu. Jiný důvod k napadení Polska neměli.

Existuje-li neuralgický bod na rozhraní Evropy a Asie, jmenuje se Kavkaz. „Válka, kterou z nicotných důvodů turecký prezident podporuje, se může stát vzájemným konfliktem Ruské federace, Turecka a Iránu. Již dnes se vytvářejí zjevné aliance států v obdobném postavení, například Ukrajiny a Ázerbájdžánu. Ukrajinci považují Donbas za svůj Karabach, Azeři s tím souzní, navíc mají společného nepřítele – Ruskou federaci,“ dodává Bašta.

Vladimír Putin se zatím ke konfliktu zásadně nevyjádřil. Bašta se však obává, že dojde-li při další eskalaci k napadení ruských mírových jednotek dislokovaných v Arménii, mohl by se zopakovat scénář z roku 2008 z války o Jižní Osetii. Islamističtí žoldáci ze Sýrie jsou v tomto ohledu velmi rizikový faktor.