Na serveru zerohedge.com vyšel článek, ve kterém rozebrali budoucnost vývoje ekonomiky v eurozóně, tedy v oblasti, kde je měnou euro. Ta by měla dle této analýzy zažít neobvyklý kolaps, některé země by mohly zažít pokles o více než 9 procent HDP. Například takové země jako Itálie a Španělsko. Každopádně, klíčem zůstává porozumět tomu, kdy a jak se ekonomiky eurozóny obnoví.

Celý článek ZDE

Jsou zde tři body, které bychom měli do úvah zahrnout.

Prvním je to, že je třeba si uvědomit, že již v roce 2019 eurozóna zažila zpomalení. Přes masivní rozpočtovou pomoc, měnové uvolnění, záporné úrokové sazby, tak přes to vše země jako Francie či Itálie vykazovaly stagnaci ve čtvrtém kvartálu roku 2019. Německo jen tak tak uniklo recesi, tedy poklesu HDP ve dvou po sobě jdoucích čtvrtletích. Oslabení ekonomik však začalo mnohem dříve, již v roce 2017, potom se to jen zhoršovalo. Mnoho vlád z toho viní složitosti kolem brexitu či obchodní války, ale problém je mnohem více strukturální. Země eurozóny opustily od strukturálních reforem ekonomiky, když v roce 2014 Evropská centrální banka (ECB) spustila program kvantitativního uvolňování, následkem čehož narostla rozvaha ECB do nebývalých výšin.

PMI (PMI indikuje ekonomickou sílu zpracovatelského průmyslu s ohledem na statistiku zaměstnanosti, úroveň zásob, dodávky a výrobu) se zmenšoval, vlády utrácely příliš moc peněz a zvýšené daně zhoršovaly ekonomický růst a růst zaměstnanosti. V roce 2019 téměř 22 % HDP eurozóny pocházelo ze sektoru cestovního ruchu, který se rozhodně brzy nezotaví. Vývoz též bude pravděpodobně trpět delší slabostí.

Další bod, který ztíží obnovu zemí eurozóny, je slabý bankovní sektor. V eurozóně je 80 % reálné ekonomiky financováno skrz bankovní sektor, zatímco v USA to je 15 %. Banky eurozóny mají v pohledávkách více než 600 miliard v nesplacených úvěrech, což představuje 3,3 % všech aktiv; v USA to je 1 %. V důsledku záporných úrokových sazeb se může jednat až o téměř nerentabilní sektor, což výrazně sníží kapitálovou sílu v dalších měsících. Většina vlád v Evropě spoléhá na banky v rámci obnovy ekonomik. Masivní nárůst půjček, a to i přes určité formy státní záruky, pravděpodobně v příštích letech způsobí značné tlaky na úvěrovou kapacitu a solventnost.

Třetím bodem, dle Zero Hedge je to, že většina vládních plánů na obnovu ekonomik zvýší zadlužení, což následně povede k vyšším daním, které ovlivní ekonomický růst a nezaměstnanost. Zdanění práce a investic je již v současné době v eurozóně velké. Dle zprávy Paying Taxes 2019 většina ekonomik eurozóny vykazuje široce nekonkurenční úrovně zdanění. Protože většina vlád bude masivně zvyšovat státní schodky v boji proti krizi covid-19, tak existuje vysoká pravděpodobnost masivního zvýšení daní, což ztěžuje přilákání růstu investic a pracovních míst. Většina plánů obnovy je také zaměřena na záchranu minulosti, a budoucnost nechává zemřít.