Pár německé kancléřky Angely Merkelové a francouzského prezidenta Francoise Hollandea by podle všeho měl do určité míry určit nynější tempo a směr evropské integrace. Jak však Černý podotýká, Paříž má slabou ekonomiku, Berlín ztratil britského spojence. 

„Aliance Berlín–Paříž dlouhodobě trpí nerovnováhou podmíněnou anemickou francouzskou ekonomikou. Tato nerovnováha je příčinou toho, proč je sice patrná společná vůle předvést po britském referendu soudržnost Evropské unie a eurozóny zvláště, ale proč se obě klíčové země liší v názoru, jak toho dosáhnout,“ poznamenává Černý.

Následně si všímá toho, že například z Paříže, Říma či Madridu se ozývá volání po uvolnění dohodnutých striktních rozpočtových pravidel, německá kancléřka však k těmto apelům příliš vstřícná není. Chce vidět reformy umazávající rozpočtové schodky. 

„Překlenout tyto podstatné rozdíly bude ještě těžší v měsících, které Francie a Německo odpočítávají do prezidentských a parlamentních voleb v příštím roce. Jejich předehru je slyšet v desetibodovém návrhu německé sociální demokracie, se kterým se den před britským referendem vytasil předseda SPD Sigmar Gabriel a předseda Evropského parlamentu Martin Schulz a který počítá právě se změkčením Paktu stability,“ dodal Černý.

Ten následně dodává, že ona opatrnost se však nemůže změnit v nehybnost. „Pokud je Spojené království po rozhodnutí opustit Evropskou unii pod tlakem finančních trhů, tak stejné finanční trhy již nyní testují, zda Itálie není nejslabším článkem eurozóny. V minulých letech vybudované pojistky mohou pomoci, ale v rozjitřené atmosféře bude zapotřebí dát najevo, že měnová unie drží pohromadě a že to nemusí být velké, okázalé reformy,“ sdělil.

Česko bude dle jeho názoru nyní nuceno hledat spojence, jak dění v celé eurozóně ovlivnit. A to i v souvislosti s tím, že Polsko pod vedením Jaroslawa Kaczynského se zřejmě přikloní ke společné měně.

„V nynější kakofonii vyvolané vyhlídkou brexitu se nelze na žádnou vyhlídku stoprocentně spolehnout. Ale o klíčové úloze eurozóny, ať v jakémkoli smyslu, nemůže být pochyb. Ve změněné situaci musí Česko zvážit, kde má anebo může najít spojence. Jednu a možná jedinou výhodu snad má: až dosud se spolková kancléřka stavěla proti tomu, rozdělovat Evropskou unii do několika kategorií členství,“ uzavřel.