„Společnost byla vždy rozdělená ve většině otázek. Různé skupiny poddaných mají protikladné zájmy. V některých postojích se může velká většina občanů sjednotit. Například při vojenské intervenci. Ale i v tom případě se najde nemálo lidí, kteří se z ní snaží vytěžit něco pro sebe. Laborují nebo kolaborují. Ostatně podobné to je i při nevojenských intervencích, například ekonomických nebo ideových,“ podotkl úvodem David. 

Podle jeho názoru je v celé Evropě lid stále více sjednocen v negativním postoji k politikům jako „třídě“. Jen menšina prý znovu a znovu věří, že ti jejich jsou správní. „Evropskou výjimku tvoří Rusko, kde za sjednocení lidu za prezidentem odpovídají zejména drastické výsledky vlády jeho předchůdce a protiruské sankce v důsledcích namířené proti všem,“ uvedl David. 

Hlavní příčinou neobliby politiků jako třídy je podle bývalého ředitele bohnické psychiatrické léčebny opodstatněné přesvědčení, že dělají pro občany příliš málo ve srovnání s jejich sliby a oprávněným očekáváním. 

• Původní text ZDE

Následně se také vyjádřil k prezidentu Zemanovi, který se, jak tvrdí, občas chová, jako by ke třídě politiků ani nepatřil. „Odmítá se nechat tak docela řídit režimem prosazovanou ideologií a často říká to, co lidé chtějí slyšet. Je to prý populismus a je to ošklivé. Hlavně je to nekolegiální k politikům, kteří se snaží, aby se nic nezměnilo, protože správně předpokládají, že každá větší změna je může ohrozit. Prezident zlovolně nechává občany zažít pocit ‚my a oni‘. Rád se vystavuje jako terč a brzo je znát, kdo na něj útočí a kdo ho obhajuje. To je zřejmě nepřípustné rozdělování společnosti, zatímco by ji měl sjednocovat, tedy říkat to, co ostatní politici, aby si lid uvědomil, že je sjednocen a není úniku,“ zkonstatoval David.

Vyjádřil se také k Brexitu a k prezidentským volbám ve Spojených státech. „Tyto anomálie se uplatnily jen proto, že jejich riziko bylo skutečnými držiteli moci podceněno. Naši demokratičtí vládcové znají výsledky nezfalšovaných průzkumů veřejného mínění. Mají opravdový strach z uplatnění vůle lidu. Proto nepřipustí, aby takové otázky, jako je vystoupení z NATO (které chrání je, nikoli občany) nebo z Evropské unie, mohly být svěřeny lidovému, tedy demokratickému hlasování. Byly by nebezpečné pro ‚demokratický řád‘ v pojetí demokracie jako vlády nad lidem,“ zmínil 

Závěrem pak dodal, že ani obrana před všelidovým hlasováním, tedy referendem či plebiscitem, nemusí být pro politiky dostačující. „Z toho důvodu se kontinuálně a stále více provádí sledování občanů, kteří nejsou zárukou, že na ně televize a koblihy v žádoucím smyslu zapůsobí. Čím méně je režim schopen zajišťovat zájmy občanů, tím více poroste úloha tajných služeb a jejich spolupracovníků,“ podotkl. Příští revoluce podle něj nemusí být nutně barevná z dovozu, ale může být tuzemská, černobílá. „A dost možná po Evropě se šířící jako v roce 1848 nebo 1968. Vůdcové se najdou. A nemusejí být bez úspěchu,“ uzavřel.