Odborník na lesnictví, který má zkušenosti z několika kontinentů, Pavel Valtr, je zděšený: „V katastrofickém případě kůrovcové likvidace našich lesů byla fatální problematika kůrovcové epidemie dokonce podpořena politickým rozhodnutím MŽP v hazardně prosazené legislativní úpravě zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/1991 Sb. Ministerstvo životního prostředí a ministr Brabec za ANO manipulativně prosadilo radikální změnu, že v plochách národních parků, oproti tradiční ochraně dochovaných hodnot přírody a krajiny, se ochraňují přírodní procesy, například i epidemie škůdců a chorob, s podtextem módního evolučního vytváření takzvané divočiny,“ je rozhořčen odborník na lesnictví. „Bezzásahovostí je tedy chráněno epidemické rozšiřování kůrovce. Přitom podle lesního zákona Ministerstvo životního prostředí paradoxně vykonává vrchní státní dozor nad lesy a jejich zachováním. U nás se v případě kůrovce zatím pouze poukazuje na to, že majitelé lesů zavčas nekonají, případně, že Ministerstvo zemědělství zanedbalo omezení jeho šíření! Přitom jsme měli již přeshraniční zkušenosti týkající se požadavku úhrad škod způsobených namnoženým kůrovcem z NP Šumava v Rakousku,“ konstatuje Pavel Valtr.

Divočina je mantra

Uvedená problematika je natolik odborná, že běžná a dokonce ani odborná veřejnost, dnes odtržená od přírody, se nedokáže orientovat. „Navíc dlouhodobá sofistikovaná mediální propaganda a kampaně luxusně dotovaného Hnutí Duha, prosazující výrobu takzvané divočiny pod populistickým heslem „příroda si sama pomůže“ sklízí bohatou úrodu,“ pokračuje Valtr. Několik desítek trestních oznámení bylo odloženo. Hromadné protestní pochody místních obyvatel a turistů ke státní hranici vedoucí politické garnituře nic neříkaly, dokonce jeden ze skutečných milovníků a znalců Šumavy ze spolku Otevřená Šumava, putující cirka tři kilometry po silnici od Březníka k Modrému sloupu, obdržel milionovou pokutu od gubernátora Šumavy!“

„Z politických subjektů mají racionální pohled na uvedenou problematiku pouze ODS a SPO. Mladý politický subjekt Piráti, byť byl osloven jejich předseda Ivan Bartoš, ani neodpověděl, kontakt s předsedkyní poslaneckého výboru pro životní prostředí D. Balcarovou se nepodařil,“ stýská si Valtr nad nezájmem většiny politiků.

Když je export hrozbou

Je zřejmé, že větrné kalamity budou čím dál více ovlivňovat dosavadní hospodaření v lesích. Společně s kůrovcovými kalamitami se jedná o fenomén, který ve střední Evropě vytváří podle materiálů, publikovaných na internetových stránkách www.hnutizivot.cz smrtící koktejl způsobující dlouhodobý pokles cen smrkového nebo borového dřeva až o polovinu původních cen. S ohledem na tento vývoj se vlastníkům lesů v ČR pomalu ani nevyplácí kácet a následně asanovat kůrovcem napadené dřevo nebo borové souše. Prodejem dříví s nižší kvalitou totiž nevydělají na náklady spojené s těžbou, na provozní náklady anebo na zalesnění vzniklých holin po provedené těžbě. Není tedy divu, že zaznívají hlasy o tom, že by se části lesů zasažených kůrovci měly nechat bez zásahu, tzn. ponechat stát kůrovcové souše. Ať už se myslí trvalé nebo dočasné ponechání dřevní hmoty v porostech, může si je dovolit pouze větší vlastník, jako je například stát. Pouze velký lesní majetky, které spravují výhradně státní podniky, umožňuje poměrně dobře diverzifikovat těžbu, a tedy příjem z prodeje dříví. Naopak středně velcí vlastníci lesů, jež jsou dominantně v soukromých rukách, nedisponují takovými možnostmi a rozlohou jako stát, žijí pouze z prodeje dříví. Aby mohli financovat zaměstnance, lesnický provoz nebo zalesňování kalamitních ploch, nemohou si dovolit rezignovat ani na prodej dříví horší kvality, ani zdravého dříví. Naopak malé vlastníci lesů, kteří kolikrát ani nevědí, kde mají svůj majetek a z prodeje dříví nejsou živi, suché stromy až tolik netrápí. Ba naopak, souše vnímají možná i pozitivně, protože tím mají palivové dříví.

„S ohledem na rozvoj průmyslu čtvrté generace a predikci zásob dřevní hmoty, ve které nebude tolik smrku a borovice, je na čase se pomalu připravit na průmyslové zpracování i listnatých druhů dřevin,“ konstatuje Pavel Valtr. „Z nadměrného exportu dříví se stala hrozba pro tuzemské vlastníky lesů. Stávající situace na českém trhu se dřívím se zhoršuje také z toho důvodu, že velký podíl dříví z celkové domácí produkce se vyváží.“ V roce 2017 to bylo 7 miliónů kubických metrů z celkové těžby ve výši 18 miliónů kubíků. Opačným směrem se do ČR importovaly asi 3 milióny. Celkově jsou tuzemští zpracovatelé schopni absorbovat přibližně 14 miliónů kubických metrů. 

Zdravá konkurence? Kde že loňské sněhy jsou….

Zvyšující se podíl exportu je podle odborníků v lesnictví dlouhodobě známým faktem. „Neřešení tohoto trendu jde na vrub předchozích vlád ČR a výhradně na Ministerstvo průmyslu a obchodu, pod které dřevařský průmysl spadá. Vypadá to, jako by nikomu nevadilo, že surové dřevo bez přidané hodnoty odchází za naše hranice a vrací se v podobě dřevěných výrobků s patřičně vyšší cenou. Snad vývoj trhů tomu chtěl, aby domácí vlastníci a správci lesů vyváželi téměř polovinu z celkové produkce do zahraničí. Dělo se to kvůli lepším nabídnutým cenám za dříví, kterým nemohly konkurovat především tuzemské malé až středně velké pilařské provozy. Pak zkrachovala řada malých a středních pil kvůli nejistotám z nedostatku dříví,“ upozorňuje Valtr. Celkově díky tomu chybí v ČR dostatečné dřevozpracovatelské kapacity. Situaci prý nepomáhá ani širší uplatnění dřeva jako materiálu ve stavebnictví. Zdá se, že zmíněné faktory by mohly alespoň zmírnit stávající stav na trhu se dřívím. To se však neděje. Naopak, na trzích se dřevem se dostavil opačný efekt. Především němečtí a rakouští zahraniční zpracovatelé dávají přednost svému domácímu dříví, pro které mají tímto krokem větší kapacitní prostor. Ze zmíněných důvodů kolabuje náš trh se dřevem a vlastníci lesů se zmítají ve finanční krizi, byť česká ekonomika roste. To například německá vláda byla vůči vlastníkům a vlastně i celému lesnicko-dřevařskému sektoru výrazně dynamičtější a shovívavější, jak je uváděno v materiálech na internetových stránkách  www.hnutizivot.cz, 

Nejsou vagóny, nejsou lidé – co tedy je?

Valtr dále uvádí: „Mezi faktory, jež umocňují zhoršující se stav v lesnicko-dřevařském sektoru, patří nevybavenost českých vlakových dopravců vagóny na převoz dříví, nedostatek a kvalita skladovacích ploch poblíž nádraží nebo nedostatečně pružné logistické služby Správy železniční a dopravní cesty, která svým přístupem snižuje efektivitu odvozu kůrovcového dříví a tím zhoršuje boj proti kůrovcové kalamitě. Vlastníci lesů nebo správci nemají dostatek skladovací plochy pro dříví v suchém nebo mokrém stavu pro případ kalamit. Mzdy lesních pracovníků  jsou dlouhodobě podhodnocené. Právě ty jsou důvodem, proč z lesnictví postupně a dlouhodobě odcházeli lesní dělníci do jiných oborů za lepším. Nedostatek lesních pracovníků, a hlavně kvalifikovaných těžařů je přitom dalším faktorem ovlivňujícím zpracování následků kalamity. Ti nyní v oboru chybějí velmi citelně a náhrada mladými nepřichází. Toto je dlouhodobý problém všech vlastníků lesů, který dohnal tíživý stav celého sektoru v tu nejnepříjemnější dobu.“