Den lidských práv

10. prosinec se od roku 1950 připomíná jako Den lidských práv. A stalo se tak na počest přijetí Deklarace lidských práv Valným shromážděním OSN v roce 1948. Potud formality. Jak je to ve skutečnosti s oněmi lidskými právy ve světě dnes?

Před Listopadem jsme byli většinou přesvědčeni, že lidská práva jsou především porušována u nás a v celém tehdejším východním bloku. Nevěnovali jsme pozornost stovkám Západem vyprovokovaných konfliktů, jejich zásahům do svrchované suverenity jiných států, rabování bohatství kolonií a pak bývalých kolonií… Nevěnovali jsme zvýšenou pozornost porušování lidských práv jinde než ve státech, které se, jako my, ocitly ve sféře vlivu SSSR.

Ale už snad nastává čas probuzení. Musíme měřit všem stejně. Hrubé porušení norem mezinárodního práva znásobilo v bývalé Jugoslávii utrpení. Znamenalo počátek doby bez pravidel, kdy je vše dovoleno. Podstatné je, že se za cenu utrpení a nejodpornějšího porušování lidských práv naplní ty správné kapsy. Chamtivost dobyvatelů operujících v Libyi, Iráku, Afghánistánu, Sýrii nebo Ukrajině přivedla hlavní protagonisty Západu až k prokazatelné podpoře Islámského státu, al-Káidy a nacismu.

Srovnejme si, prosím, optiku. Nejsou jedni svatí a druzí zlí. Nestojí tu bílý Západ proti černému světu. Čára mezi dobrem a zlem je křivolaká. Avšak v současnosti se více zla dopouští stále ještě mocný Západ, ale ubývá mu rychle sil, stejně jako kdysi mocnému Římu. Řím měl i na konci své formální existence funkční armádu, měl bohatství, ale neměl morálku a odhodlání.

Chopme se svých věcí sami. Postupné vnucování nezbytnosti války lze už samo považovat za přípravu válečného zločinu. Podpora masivní migrace jest organizovaným zločinem, jenž padá na hlavy politiků na úrovni EU i na úrovni národní. Její příčiny by měly být vyšetřovány v Haagu. Neodpovědnost našich směšných „elit“ je výrazným symbolem konce. Odmítněme je. Neberme je vážně. Chceme-li zvrátit či alespoň oddálit neblahý konec Evropy, popř. alespoň českého společenství, musíme se vypořádat s těmi, kdo o lidských právech pokrytecky mluví, ale jednají zcela opačně.