Vojenský útok na Sýrii v noci z pátku na sobotu byl nepochybně součástí agrese a porušením mezinárodního práva, a to jak z hlediska Charty OSN, tak Washingtonské smlouvy (zakládající dokument NATO), což je vysvětleno v poslední části článku. V ČT a dalších médiích podlézajících cizím zájmům se pravdu nedozvíme. Dále lze bez ohledu na propagandu USA/NATO/EU konstatovat, že z vojenského hlediska útok USA, Francie a Británie na Sýrii neuspěl. Musíme si položit otázku, kdo má zájem na prodlužování občanské války v Sýrii po vzoru Iráku a Afghánistánu. Rozhodně to není většina obyvatel, stejně jako prezident Asad a Rusko. Nemají k tomu žádný důvod, válka s teroristy se blíží ke konci. Na nedávném setkání v Turecku potvrdily Rusko, Turecko a Irák zájem na nedělitelnosti území Sýrie. Ukončení války vytvoří podmínky pro odchod či odsun íránských bojovníků Hizballáhu ze Sýrie, a tím padne největší problém z hlediska bezpečnosti Izraele. Zájem na nekonečném pokračování války mají islámští teroristé, kteří z ní žijí, a jejich západní přátelé, kteří si dali za cíl likvidaci nezávislé Sýrie pod vládou prezidenta Asada, jenž mimochodem prezidentem vůbec být nechtěl. „Demokratická“ snaha o likvidaci současného syrského vedení a rozparcelování a islamizaci Sýrie byla z Washingtonu deklarována opakovaně.
Naším – ani evropským – zájmem (s výjimkou úzkých skupin samozvaných elit) zcela jistě není válka v Evropě, ale rovněž v blízkém okolí, protože vytváří zdůvodnění pro pokračování afroislámské invaze maskované jako uprchlická krize. Přitom je zcela lhostejné, že ze Sýrie už dávno nikdo neutíká a mnozí Syřané mají zájem se vrátit. O smysluplnosti a výsledku války z hlediska měření sil a provokací mezi USA/NATO a Ruskem v Sýrii snad nemá smysl se bavit. V syrském konfliktu nesmíme přehlížet fakt, že se jedná o zástupnou válku mezi USA a Ruskem. USA jako současné impérium má snahu kontrolovat veškerou světovou produkci, transfer a obchod s ropou a zemním plynem. Prezident Asad si dovolil zahájit práce na projektu islámského plynovodu z Íránu a Kataru přes Sýrii, případně Turecko do Evropy a ignoroval Saúdskou Arábii a americkou kontrolu a podíl. Krátce nato vypukla brutální protisyrská propaganda v médiích a syrský mejdan v Dará.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Koller