Islámský stát v Evropě? Albánský premiér plánuje „Vatikán pro muslimy“

O Velikonocích tak jako každý rok budou mnozí sledovat žehnání městu a světu, vysílané přímým přenosem z Vatikánu. Svatopetrské náměstí, kde se věřící scházejí, je součástí tohoto „církevního státu“, fungujícího v poněkud zvláštním režimu.

Uprostřed města Říma byl vyhlášen mikrostát, taktéž nazývaný jako Svatý stolec. Jeho hlava je současně hlavou katolické církve. Vzájemné soužití svou státních útvarů se řídí Lateráskými smlouvami z roku 1929.

Vatikán je plnohodnotným státem s diplomatickou subjektivitou a všemi atributy. Není ale prvním státem na území Itálie, v jehož čele stojí papež a řídí jej katolická církev. V minulosti existoval více než tisíc let, až do sjednocení Itálie, takzvaný papežský stát, který zahrnoval mnohem větší území střední Itálie.

Specifika Vatikánu jsou v Evropě obvykle akceptována coby připomínka náboženství, které tento kontinent podstatně formovalo.

Je však možné, že v dohledné budoucnosti Vatikán nebude v rámci Evropy konfesním státem jediným. O zřízení podobného státu pro muslimy totiž vážně uvažují v Albánii. Dokonce tak vážně, že to coby program ohlašuje tamní ministerský předseda.

Albánie vždy byla i v rámci balkánského regionu baštou muslimské víry, ke které se hlásí 46 procent z necelých dva a půl milionu obyvatel. Do země jej přinesli Osmané, kteří zde vládli více než 500 let.

Za komunistického vládce Envera Hodži se Albánie stala jediným zcela ateistickým státem na světě, kde byly uzavřeny všechny modlitebny všech konfesí. Nyní v zemi vládne synovec jednoho z Hodžových tajemníků Edi Rama, který z islámu naopak dělá jeden z pilířů albánské identity.

Šedesátiletý premiér je mimořádně pestrou osobností. Synovec prominenta Spira Koleky byl před rokem 1989 reprezentantem země v basketbale, po roce 1990 v sobě ale objevil po otci, prominentním sochaři a tvůrci několika památníků, výtvarné nadání a věnoval se umění.

Na konci devadesátých let se pak dal na politiku. Byl krátce ministrem a poté starostou metropole Tirany. Zde se začal představovat jako moderní liberální politik, za což v roce 2004 dokonce dostal mezinárodní ocenění.

Uspořádal také několik výstav svých děl, na které mu přispívaly neziskovky z rodiny George Sorose. O vlivu amerického sponzora na tiranského primátora se hovořilo čím dál častěji, zejména poté, co pojal za manželku finančnici Lindu Bashaovou, prezidentku albánské odnože neziskovky OSF (poté, co v devadesátých letech byla jednou z hlavních tváří kontroverzní albánské privatizace).

V roce 2005 Rama ovládl sociálně demokratickou stranu a v roce 2011 stanul v čele protivládních protestů, které mnohým až příliš nápadně připomínaly barevné revoluce v bývalém SSSR. V roce 2013 vyhrál volby a jeho Albánie se následně stala jedním z nejvýznamnějších příjemců příspěvků ze Sorosových neziskovek, ze kterých na projekt „politické transformace země“ měly přijít miliony dolarů. Za první Trumpovy vlády se vyšetřováním těchto toků zabýval i americký Kongres, mnohem více se ale rozkrylo letos v souvislosti s vyšetřováním v agentuře USAID.

Sám Rama informace, jak měla být přímo z USA a od Sorosových neziskovek diktována justiční reforma, ironizoval slovy, že miliardář Soros určitě nemá na práci nic lepšího, než nahánět po světě „sovu ušatou“, což je jeho žertovná přezdívka pro Saliho Berishu, trestně stíhaného expremiéra.

Rama začal mnohem více tlačit na vstup Albánie do EU a pěstoval blízké styky s Barackem Obamou i Angelou Merkelovou. Taktéž velmi prosazuje integraci Albánie se sousedním Kosovem.

Albánii také orientuje na spolupráci s muslimským světem, což působí vzhledem k minulosti jeho předků v ateistickém režimu Envera Hodži minimálně kuriozně.

Jeho nejnovějším nápadem v tomto směru je vytvoření islámského státu v metropoli Tiraně, po vzoru Vatikánu. „Byl by bez zdí, bez policie, bez armády, bez daní nebo jiných atributů, ale s ústředím, duchovním státem,“ vysvětloval na začátku roku.

Stát by měl reprezentovat islámský směr Bektášíja, který v Albánii, Kosovu a mezi albánskou menšinou v Severní Makedonii reprezentuje asi deset procent obyvatelstva. Jde o někdejší vlivný řád, který se do Albánie uchýlil poté, co byl roku 1925 zakázán v Turecku.

Bektášíja zčásti zachovává některé předislámské zvyky, naopak nedodržuje některé muslimské rituály, ani modlitbu, a převzala některé prvky křesťanství a šíitismu. „I proto se asi tento muslimský směr stal oficiálním směrem elitních jednotek Osmanské říše zvaných janičáři, kteří byli většinově původně mladí křesťanští chlapci odvlečení muslimy a vychovaní jako muslimové a elitní válečníci Osmanské říše. Ale poté co na počátku 19. století došlo k likvidaci janičářů, došlo i k pokusům zničit řád bektášía, ale to se nepodařilo a řád tak působí dodnes, byť je ze strany některých sunnitských skupin úmysl ho zlikvidovat, neboť je pro ně herezí,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz Lukáš Lhoťan.

Odhaduje se prý, že může být až dvacet milionů vyznavačů této muslimské skupiny, převážně v Turecku a Albánii, ale komunity mají i v EU.

„Co jsem zatím o tom případu četl, tak to je hodně divné a spíše jde o nějakou rošádu pro určité kruhy v Albánii, kde z toho jsou sami překvapení, takže to asi vymyslela jen malá skupinka lidi a kdoví proč,“ dodává k aktuálnímu plánu pro ParlamentníListy.cz Lukáš Lhoťan. Albánci jsou podle něj především velcí nacionalisté a vyznání je u nich až na druhém místě.

„Albánský muslim tak bude nejspíše bránit albánského křesťana proti jinému nealbánskému muslimovi, který by albánskému křesťanovi chtěl něco udělat. Tohle není něco výjimečného, ale je to historicky známá skutečnost, již zdůrazňovali už mnozí spisovatele v 19. století, kteří Albáncům tuto sounáležitost záviděli a hořekovali, že slovanští křesťané takto sounáležití nejsou,“ vysvětluje Lukáš Lhoťan.

Také připomíná, že ač jsou v zemi nejsilnějšími komunitami muslimové a ateisté, žijí tam dnes tyto skupiny v míru, o kterém si západní Evropa aktuálně může nechat jen zdát.

I premiér Rama nakonec mluvil o tom, že muslimský duchovní stát podpořil náboženskou toleranci. „Historie Bektashi je sama o sobě impozantní výzvou dát svatému sídlu Světového centra Bektashi status podobný tomu Vatikánu,“ vysvětloval své záměry.