Prvním zastavením dnešního Newsroomu je stále zjevnější fascinace mocí. I když v toku času lidí postižených touto chorobou dle mého spíše ubývá, v Českém rozhlase například už poněkolikáté – teď v podstatě dvakrát za měsíc – dostal významný prostor jistý pan František Vrábel, který tam mluví za firmu Semantic Vision. Ta o sobě tvrdí, že dokáže strojově odhalovat dezinformace ve veřejném prostoru. Nedávno na to dostala dokonce čtvrt milionu amerických dolarů od britské vlády, spolupracuje i s NATO. No a hádat, odkud ty dezinformace podle Vrábela tak prýští, už nemusíte. Pochopitelně z Ruska.
Vrábelova Camera obscura prý sleduje desítky miliónů článků. Problémem obsáhlých vystoupení pana Vrábela je absence jakékoli věcné argumentace. Když pomineme, že (dez)informace může být a obvykle bývá skryta v principu a v delším časovém úseku a že k prosazení nějaké pro někoho nepříjemné informace ve veřejném informačním poli může vést klidně série dezinformací, tak zásadním pozastavením přece musí být to, kde tito lidé berou potřebu rozhodovat, co je pro konečné konzumenty správné a co ne. To přece na vlastní kůži poznám sám, ne? Žiju v prostředí, které je extrémně citlivé na jakékoli pokusy manipulace lidmi a proto mě skutečně fascinuje, kde se ty zástupy našeptávačů či rovnou určovatelů, co a jak číst, berou.
Americká lež udělala z Blízkého východu sud se střelným prachem
Ví pan Vrábel o dezinformaci o zbraních hromadného ničení v Iráku, když USA a jeho koalice chtěla sesadit Saddáma Husajna? Než se to provalilo, mohla jistě ruská média vychrlit milióny dezinformací. Ale jedna americká lež rozvrátila Blízký východ a udělala z něj sud se střelným prachem na desítky let dopředu. Kdyby lidé tuto dezinformaci znali, mohly být ušetřeny miliony životů. Kde se tahle ignorance bere?
Náznak odpovědi – alespoň pro mě – je mj. v obrovském zájmu miliardářů určovat vyhodnocení a snad i obsah informací na sociálních sítích. Lidé tuto platformu využívají k šíření informací a získávání obecenstva. Lhostejno, o co jde. Někdo má potřebu zdůrazňovat pro něj opomíjené, jiný jen exhibuje, protože ho to třeba vzrušuje. Nejen těmito internetovými nástroji se do hry o informační „nastolování agendy“ dostává každý, nikoli jen vydavatelé papírových novin a majitelé TV stanic. No a já mám dojem, že právě odtud je ten tlak vůči třeba Facebooku vyvíjen nejsilněji, protože ti, co vydávali před rozmachem internetu noviny, ztrácejí moc. Zjevně jim nešlo a nejde o zprostředkování, ale vytváření. Vidíme to na takzvaných ověřovatelích faktů a objemech peněz, které do tohoto factcheckingu dávají. Peníze, to je jejich pravda.
Český rozhlas dává výhradně prostor jedné straně
Nešťastný Mark Zuckerberg si od tohoto tlaku ulevil tak, že moc označovat fakta dal lidem od George Sorose a americké vládě. Konkrétně jde o Open Society, Národní nadace pro demokracii (NED), miliardáře Omidyara, západní agentury typu AP a AFP. Přitom Facebook je rozlezlý po celém světě, nikoli jen v prostředí těchto institucí. Takže tady pořád máme souboj západního a východního světonázoru, kdy Český rozhlas nevysílá také zprávy ze Sputniku a Russia Today, ale dává v tomto ohledu v podstatě výhradně prostor jedné straně.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník