Současné povolební vyjednávání politiků z Baštova pohledu nijak nevybočuje: „Pamatuji vyjednávání o více vládách, takže na české poměry má jednání zatím docela standardní průběh. Jediné, co je na tom nestandardní, je malý počet poslanců Pirátů plus velký počet ministerstev, která si nárokují. Když jsem zapátral v paměti, tak mi z toho vychází, že překonají rekord, který kdysi měla Strana zelených – šest poslanců a dvě ministerstva,“ uvedl.

Zdůvodňování, že to byli Piráti, kteří stejně jako Starostové kampaň takzvaně „odmakali“, spojením se připravili o hlasy, a tak mají na tři ministerstva nárok, nevidí Jaroslav Bašta jako dobrý start do spolupráce. I když s nárokem Pirátů na ministerská křesla souhlasí také předseda Starostů a nezávislých Vít Rakušan, bývalý diplomat tvrdí, že jde o záležitost, kterou si musejí vyříkat sami. „Tak jak znám českou politiku, jestliže jim to nebude vadit teď, bude to jedněm nebo druhým vadit v nějakém čase. V tomhle jsem docela pesimista, protože boj o moc gentlemanské ujednávání nezná, jak ostatně ukázali Starostové ve volbách. To, že Piráti to zaplatili a většinou odpracovali, jenom dokumentuje, že pro mladé lidi, kteří nemají zkušenosti, je česká politická scéna velmi obtížná,“ zhodnotil situaci Bašta.

Bývalý ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09) mluvil po volbách o pokoře kvůli počtu hlasů, který koalice SPOLU získala: „Ještě nikdy v historii svobodných voleb se tolik nelišily zisky mandátů od skutečných preferencí a sympatií celého elektorátu. Skoro milion hlasů zůstal pod čarou, což rozhodně nebyli voliči demokratických koalic. Měli bychom tedy s pokorou myslet na to, že Sněmovna úplně neodráží nálady ve společnosti,“ řekl v rozhovoru pro Deník. Rakušan zase naznačoval, že se budou snažit mít sociální ohledy. Pak se ale objevily pochybnosti po některých krocích. Například ohledně platů politiků, které Senát odmítl zmrazit. Bašta se domnívá, že kážou vodu, ale pijí víno. „Zároveň hrozí, že začnou sahat na různé sociální vymoženosti, které zavedly dvě předchozí vlády s účastí hnutí ANO a sociální demokracie v opačném gardu. Čili za těch minulých osm let přesně v okamžiku, kdy začnou normálním lidem sahat na peníze, si všichni všimnou, že sobě je naopak přidali,“ sdělil s tím, že mohou znovu přijít demonstrace jako už několikrát předtím. Připomněl také vítězství sociální demokracie s Jiřím Paroubkem v čele v roce 2010. Paroubek tehdy nedokázal sestavit vládu, a odstoupil proto z funkce předsedy strany. „Nedokázal sestavit vládu, a když sestavili vládu ODS, KDU-ČSL a Věci veřejné, měli dokonce 118 mandátů, tedy jen dva mandáty od ústavní většiny, přesto přišly předčasné volby. Tady se historie ráda opakuje.“

Pětikoalice jako nejisté uskupení

Petr Fiala, šéf ODS, hovořil po volbách mimo jiné o spojování rozdělené společnosti. „Tady je anomálie, protože česká společnost, pokud není většinově levicová, je rozdělená mezi pravici a levici v klasických pojmech přesně půl na půl. Výkyv kyvadla doprava, který přinášejí taková vítězství těm, kdo se osm let těšili, že se konečně dostanou k vládě, může způsobit, že se to kyvadlo vrátí zpátky o něco rychleji, než počítají,“ varoval Jaroslav Bašta. Formující se vládní pětikoalici SPOLU a Pirátů a Starostů příliš šancí nedává. Hodnotí tak podle zkušeností z minulosti: „Pětikoalice je poměrně historicky velmi nejisté seskupení, protože pětikoalice za první republiky vlastně sestavovala všechny vlády a za těch dvacet let bylo devatenáct vlád. Když to přepočítám na premiéry, tak za deset let bylo deset premiérů. To znamená, že životnost vlád pětikoalice byla mezi jedním až dvěma roky. To je poučení z historie, a jak říkám, ona se tady docela ráda opakuje,“ zauvažoval Bašta.

Je jasné, že přes milion hlasů Čechů nemá ve Sněmovně své zastoupení. Více z kandidátů, kteří se do Sněmovny neprobojovali, se profilovalo jako protestní strana – Volný blok, hnutí Trikolóra, hnutí Přísaha nebo i hnutí SPD. Dalo se udělat více, aby strany spolupracovaly, jak někdo tvrdí? „Mám dojem, že každý, kdo hovoří o tom, že by se politické strany, které právě kandidují na hraně zvolení a nezvolení, mohly domluvit, nezná psychologii těch lidí, kteří do voleb jdou. Všichni z těch, kdo poměrně těsně o pár desítek tisíc hlasů propadli, byli tak přesvědčeni o tom, že to vyjde, takže nějaká snaha o domluvě na společném programu nebyla,“ uvedl Jaroslav Bašta.

V letošních volbách ho navíc zaujala ještě další věc, a to proměna voličů hnutí SPD. „U SPD se ze 40 procent vyměnili voliči. Došlo k nějakému protestu, který nezachytili sociologové ani političtí analytici a který bude doznívat právě nyní v krizi. A tato krize vznikla tím, že dvacet procent voličů nemá ve Sněmovně zastoupení. Pro současné vítěze to může dopadnout docela špatně a nepříjemně, protože se ještě nikdy nestalo, aby zůstala jedna strana, která byla z principu opoziční, jako tomu bylo nyní, a která se tím pádem může stát krystalizačním jádrem nového trendu v politice, kdy se přestane mluvit o pravici a levici a bude se mluvit o těch normálních a těch privilegovaných,“ řekl Bašta s tím, že sám vstoupil do SPD, protože ho považuje za hnutí, které bude podporovat normální lidi proti těm, kdo jsou nespravedlivě privilegovaní.

Bašta: Výroky Válka svědčí, že nemá sociální cítění

K výrokům adepta na ministra zdravotnictví Vlastimila Válka (TOP 09), který se nechal slyšet, že stejnou kvalitu zdravotnictví nebudou mít všichni a že čekat na ošetření šest hodin v čekárně vidí jako normální, se redakce bývalého poslance zeptala, jak riskantní je pro politiky zasahovat do českého zdravotnictví? „Tohle je věc, která se opakuje. Pamatuji si, jak se kdysi za totáče vyprávěl takový vtip. Rozhodlo se, že bude nové zdravotnictví, a pozvali si k tomu tři sudičky, ale měli pozvat čtyři, což byla fatální chyba. První sudička řekla, že zdravotnictví bude zadarmo, druhá, že bude na světové úrovni, třetí, že bude pro všechny. Čtvrtá a nepozvaná sudička pak stejně přišla a řekla: Já vám přeji, aby tohle bylo, ale aby se to nikdy nesešlo najednou. To znamená, když bude na světové úrovni, nebude zadarmo nebo pro všechny a tak dále. Vyjádření budoucího ministra zdravotnictví Válka momentálně svědčí o tom, že nemá sociální cítění, což je pro ministra zdravotnictví velmi silný hendikep,“ shrnul Bašta.

A jaké změny očekává od nově nastupujících politiků v boji proti koronaviru? „Co se týká vytýkání současné dosluhující vládě, že nedokázala přesvědčit lidi, aby se nechali naočkovat více, jde o argumentační faul. Sice kritizují, ale neřekli, co by měla vláda dělat, aby lidi přesvědčila. Uvidíme, jak si s covidem nová vláda poradí. Jsou jenom dvě možnosti. První, že epidemie sama odezní a pak budou moci tvrdit, že to zvládli. Nebo bude pokračovat, jak se předpokládá, a pak ztroskotají ještě rychleji, než vláda předchozí,“ sdělil redakci.

Bahno vybublalo na povrch

Pro ParlamentníListy.cz rovněž komentoval události kolem nemocného prezidenta Miloše Zemana. Po několika dnech v nemocnici se mezi politiky začalo diskutovat o aktivaci ústavního článku 66, který ho zbavuje pravomocí pro neschopnost vykonávat úřad. „V první řadě vybublaly na povrch dlouhodobě špatné vztahy mezi bývalou opozicí – současnou vládní koalicí a prezidentem, protože to se táhne od první Zemanovy volby. Ještě je dobré si všimnout, že na Miloše Zemana nejvíce útočili ti, kdo šli do prezidentské volby a prohráli s ním. Z lidského hlediska mi vadí, že by měli brát v úvahu, že budou podezříváni z podjatosti. Za druhé v některých výrocích vybublalo to nejhorší bahno, které tady bylo. A konečně za třetí v českých dějinách nejde o nic nového, že je nemocný prezident. Jak za Československa, kdy se to týkalo Masaryka, nebo později Beneše. A pak právě článek 66 – pokud se nemýlím, dostal do ústavy Gustáv Husák, který chtěl z funkce sesadit Ludvíka Svobodu. Je krásné, když se demokratičtí senátoři a demokratičtí politici odvolávají na totalitní paragraf, který zůstal v ústavě po velmi ošklivém mocenském boji z počátku sedmdesátých let v době normalizace,“ upozornil na paradox Bašta.

„Václav Havel byl nemocný daleko častěji než doposud Zeman, dokonce byl při některých operacích v cizině a nedělalo se z toho ohrožení bezpečnosti státu, jako se to dělá nyní. Dále si ještě osobně pamatuji, že když jsem odcházel z funkce ministra, tak jsem pohovor s prezidentem Havlem absolvoval v nemocnici, kde byl hospitalizován, a nakonec mě odvolával korespondenčně. Tady platí, že pokud se chce, tak jde všechno. A pokud se nechce, tak jde také všechno, protože si dokážou vymyslet sebenelogičtější argument k tomu, aby dosáhli svého. Oni jsou po těch osmi letech v opozici a poté, co dvakrát prohráli prezidentské volby s Milošem Zemanem, mírně řečeno nepříčetní a projevuje se to v tomto ohledu dnes a denně,“ domnívá se. Bašta rovněž řekl, že Miloš Zeman si, pokud mu to zdravotní stav dovolí, nenechá aktivní působení v politice ujít. „Pokud mu to zdravotní stav a naděje na zlepšení zdravotního stavu jen trochu dovolí, nikdy neodstoupí,“ dodal Jaroslav Bašta.