Minulý týden začala masivní vládní kampaň, jejímž cílem je seznámit všechny, kdo by to mohli v dalších měsících potřebovat, s programem sociální pomoci, který se jmenuje Deštník proti drahotě. „Prosím vás, využijte této informační kampaně a podívejte se, zdali se zrovna vás nemůže tato pomoc týkat. Jsme v mimořádné situaci a ostych tady není namístě,“ vyzval Petr Fiala občany v nedělním předtočeném projevu, který odvysílaly všechny tři hlavní tuzemské televize a Český rozhlas k tomu. Předsedovi vlády očividně leží na srdci, aby jeho kabinet byl vnímán jako ten, který „nenechá nikoho padnout“, jak se už v minulosti několikrát nechal slyšet. Jedna věc ovšem je komunikovat formou projevu k národu s připraveným textem a druhá pak při setkání s lidmi na ulicích či náměstích.

Před týdnem totiž čelil rozhořčení občanů v Otrokovicích, uplynulý víkend ho něco podobného potkalo v Havířově, což dokumentuje video kolující po internetu. To začíná ve chvíli, kdy premiér Petr Fiala místním vysvětlil, že si mají jít požádat na úřad o nějakou z dávek vládního deštníku. „To mám jít na úřad si prosit?“ rozhořčil se jeden z účastníků debaty. „To není prosba,“ začal vysvětlovat profesor Fiala. „Celý život jsem robil a teď abych šel žebrat,“ přerušil jej občan. „To je pomoc,“ trval na svém premiér. Jiný z diskutujících se snažil předsedovi vlády vysvětlit, že lidé chtějí také nějakou důstojnost. „A přesně proto to nabízíme,“ trval na svém Fiala. Následně byl konfrontován s názorem, že sociální dávky rozhodně na důstojnosti nepřidají, a snažil se vysvětlit, že to tak není.

Jako když stojíte na ulici a máte nataženou ruku

„Pan premiér není asi dost zvyklý mluvit s lidmi z ulice. Je zvyklý řečnit před studenty a na akademické úrovni. Asi by měl chodit do nějakých obyčejných hospod, aby si zjistil, jaké jsou nálady ve společnosti. Pan profesor Fiala s obyčejnými lidmi neumí komunikovat, a ten jeho PR tým není tak schopný jako PR tým, co má pan Babiš,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Jiří Mikeš. Lidem dává za pravdu, že pobírání sociálních dávek jim na důstojnosti příliš nepřidá. „Ze svého okolí mám poznatky, že lidem se opravdu nechce jít žádat o nějakou podporu. To je, jako když stojíte na ulici a máte nataženou ruku, abyste si mohl koupit rohlík a pět deka salámu. To opravdu není zrovna důstojné. Důstojné by bylo, kdyby vláda situaci zvládla, jako ji zvládli v jiných zemích,“ vysvětluje.