Plesl uvádí, že tendenční zpravodajství veřejnoprávních médií se v celé kráse odhalilo až s příchodem migrační krize, kdy se prý prohloubil rozpor mezi liberální novinářskou obcí a většinovým názorem veřejnosti. „To by si dnes měli uvědomit manažeři obou veřejnoprávních médií a postarat se o to, aby místo agitky zaznívaly jak z Českého rozhlasu, tak z České televize především objektivní zprávy a věcné analýzy,“ míní šéfredaktor MF Dnes.

Aby podložil svůj argument, dává Plesl za příklad způsob, jakým Česká televize přistoupila ke zprávě z Německa o silvestrovských útocích na ženy. Novinář zdůrazňuje, že ČT událost „odbyla“ krátkým šotem ve druhé polovině večerního zpravodajského pořadu Události. V následujícím debatním pořadu Události, komentáře prý ČT událost opomenula úplně.

„Zkusme to srovnat s pokrytím jiných, méně významných událostí. A názor, ať si každý udělá sám,“ konstatuje Plesl.

Veřejná média jako pojistka demokracie

Ke zcela opačným závěrům došel ve svém zamyšlení šéfredaktor reportážní publicistiky České televize Marek Wollner. V komentáři pro Svobodné fórum Wollner uvádí, že zatímco tradiční média drží laťku veřejné debaty na jisté racionální úrovni, neboť do ní nepouštějí každého, digitální média se nerozpakují šířit bludy.

„Je to propaganda, jejímž cílem jsou dvě věci: jednak ukázat, že televize lže (zamlčuje), jednak nahnat strach, vyděsit, vzbudit hněv a paniku. To, co žádné seriózní médium nemůže zveřejnit, protože jde o holý nesmysl, domněnku, spekulaci, spikleneckou teorii, nepodložené tvrzení, zveřejňují propaganda a její sdíleči se sugestivním dovětkem, že jde o zamlčovanou pravdu. Když nezdrojovaný blud noviny či televize nezveřejní, je to přece jasný důkaz cenzury,“ charakterizuje Wollner působení digitálních médií.

Není tak prý náhoda, že první na ráně bývají média veřejné služby. „U nás je to především Česká televize jako nejsilnější z nich. Útoky na ni probíhají dnes a denně pod jakoukoli záminkou především na proruských webech. Nejčilejší jsou v tom Protiproud a ParlamentníListy.cz, které České televizi nastavují přísné morální zrcadlo, ačkoli jsou schopny napsat článek o čemkoli,“ míní pracovník veřejnoprávního média.

Wollner nicméně tvrdí, že i přes spoustu třeba i oprávněných výtek, které lze na adresu veřejnoprávních médií vznést, jsou důležitou pojistkou demokracie, neboť prý představují „ojedinělé univerzum veřejného prostoru“, kde mohou mezi sebou různé pravdy soutěžit.