U příležitosti šesté neděle v mezidobí zazněla promluva, která svou naléhavostí přesáhla hranice náboženského rituálu. Monsignore Tomáš Halík se v ní zaměřil na hlubokou krizi pravdy a morálky v současné české společnosti, která se podle něj aktuálně nachází v bodě zlomu. Nejde jen o politický souboj, ale o zápas o samotnou integritu lidského nitra v éře digitální manipulace a dezinformací.

Ústředním motivem kázání byl Ježíšův radikální požadavek na čistotu srdce, který Halík propojil s poznatky moderní hlubinné psychologie. Zdůraznil, že to, co člověkem skutečně hýbe, nejsou jen vnější skutky, ale skryté motivy v jeho nevědomí. Tato vnitřní sféra je však v dnešní době pod neustálým tlakem.

„Sebepoznání je klíčové právě dnes, kdy čelíme technicky dokonalé manipulaci našeho nevědomí skrze komerční reklamy a politickou agendu,“ uvedl Halík s tím, že moderní technologie cílí na nejnižší pudy a traumata, které obcházejí racionální uvažování.

Zvláštní pozornost věnoval Halík destruktivnímu vlivu digitálního prostředí a sociálních sítí. Jejich architektura podporuje povrchnost a dehumanizaci, protože v nich chybí osobní setkání a neverbální komunikace, která za normálních okolností slouží jako korektiv agrese.