Nejviditelnější muž sudetských Němců Bernd Posselt se zase jednou vyjádřil k české politice. Vyčetl druhému prezidentovi Václavu Klausovi, že navštěvuje předvolební akce protiuprchlické a protiunijní Alternativy pro Německo (AfD). Podle Posselta jde o stranu, která nenávidí EU a není dobré ji zviditelňovat. Klaus na oplátku Posseltovi vzkázal, že AfD považuje za odvážnou politickou stranu, která se nebojí nazývat věci pravými jmény a postavit se establishmentu v Berlíně.

Klaus však nebyl jediný, kdo se ohradil proti slovům Bernda Posselta. Obul se do něj i politolog Zdeněk Zbořil. Vyčetl předákovi sudetských němců, že nenávist do Evropy přinesl nacionální socialismus neboli nacismus Adolfa Hitlera, k němuž se bohužel houfně hlásili i mnozí českoslovenští Němci

„A pokud si někdo myslí, že evropské sjednocení nás ‚vyvedlo z nacionalistických omylů‘, stačí, když se půjde podívat na nějaké sportovní soupeření ‚Němců‘ s těmi ostatními a hned mu bude jasné, zda jsme všichni absolvovali ‚lekci‘, anebo jen někteří a ti druzí musejí poslouchat, držet hubu a dále sloužit,“ reagoval Zbořil.

Tím ovšem hodně rozzlobil historika a publicistu Tomáše Krystlíka, který Zbořilovi vyčetl, že to není Posselt, kdo by si měl osvěžit lekce z dějepisu. Osvěžit znalosti by si prý měl spíše politolog Zbořil. Kdyby tak učinil, zjistil by že nevraživost mezi Čechy a Němci nepanuje od dob nacistů, ale od dob mnohem starších. Výraznější projevy této nevraživosti najdeme v obou národech např. už sto let před první světovou válkou, kdy se národ Čechů a Němců ustavovaly. Svůj díl viny na tom prý nese také jeden z otců českého národa František Palacký.

„V rozporu s historickou pravdou ve svém díle sugeroval, že jazykoví Češi mají výhradní právo na země Království českého, že Němci českých zemí jsou jen přistěhovalci, kolonisté. Po vydání prvního dílu svých dějin v němčině v roce 1836 se nic ještě nedělo, protože málo vzdělaní Češi neznali dostatečně německy, ale relativně brzo po vydání prvního dílu v češtině v roce 1848, oproti německému vydání národnostně mnohem více zmanipulovaného, dosáhly Palackého bludy širokých česky hovořících vrstev a ujaly se. Božena Němcová již v roce 1850 psala, že Němci by měli být vyhnáni za hranice, kam patří, aby se nemohli obohacovat na úkor Čechů," sdělil nejen Zbořilovi Krystlík.

Celý Krystlíkův komentář naleznete zde

Od té dobrý prý už jen Češi čekali na šanci Němce vyhnat. Dosli ji po druhé světová válce, ale sudetští Němci podle Krystlíka neměli na růžích ustláno ani v období První republiky.

„Český nacionalismus byl vždy silnější a agresivnější než německý, který až do konce první světové války plnil víceméně jen obrannou úlohu – snažil se zabránit počeštění německy mluvících českou většinou, neusiloval o vystěhování všech Čechů z Království českého jako Češi v případě německy mluvících. V období mezi světovými válkami se českoslovenští Němci snažili o autonomii a o zrovnoprávnění v rámci údajně demokratického československého státu a odstranění své diskriminace. To se jim nezdařilo – nebyli společně s s Poláky, Chorvaty, Maďary, Rusíny, Rumuny pokládáni za státní národy, nýbrž za menšiny pouze trpěné ve státě, kde Češi neměli ani většinu. Většina sudetských Němců do poslední chvíle doufala v nějakou formu autonomie v rámci československého státu, nikoliv v připojení svých sídelních území k Německu. Poslední jim dosvědčil člen exilové vlády Hubert Ripka ve své knize Munich: Before and After vydané v Londýně v roce 1939. Kniha byla neprodejná a tak muži Františka Moravce byli nuceni objíždět britské knihovny a knihu krást. Zbývá se jen optat, proč profesionální historik Zbořil lže," uzavřel Krystlík.