Z hlediska lidského je to dle jeho slov hyenismus. „Z hlediska moci, kterou ČT disponuje, nezměrná arogance, z hlediska kontrolních orgánů selhání,“ podotkl. „Tak snad se omluví alespoň poslanci. Nebo se to hanebně sehraje koalice vs. opozice? Paní Mirka Němcová a Piráti často kážou o morálce, jsem na ně moc zvědavý,“ sdělil. 

K reportáži České televize o Lidicích se před časem vyjádřil i nový ředitel památníku, známý vojenský historik Eduard Stehlík. V prvním rozhovoru, který po zvolení poskytl, si vytyčil cíl okamžitě narovnat vztahy s lidmi z Lidic a zabránit mezinárodní ostudě, která začala hrozit po reportáži Reportérů ČT a rozhovoru s agilním historikem Vojtěchem Kynclem. 

„Cítím obrovský závazek jak k Lidicím, tak i k Ležákům. Památník Lidice není standardní muzeum ani galerie, je to výjimečná paměťová instituce, a tak také musí pracovat,“ zdůraznil Stehlík v rozhovoru pro Info.cz. Dodal, že ve zřizovací listině je jasně uvedeno, že má připomínat památku a hrdinství zavražděných lidických a ležáckých obyvatel. Proto chce především skončit „válku“ památníku s obcí i lidickými přeživšími, která se vedla za bývalé ředitelky Martiny Lehmannové.

Pro Deník.cz Stehlík dokonce uvedl, že „situace, která vznikla po odvysílání reportáže České televize věnované údajnému udavačství matky paní Marie Šupíkové Alžběty Doležalové, byla šokující. Mám s ČT mimořádně dobré vztahy, spolupracoval jsem s ní na řadě pořadů, proto mě zarazilo, že autoři reportáže uvěřili jednomu dokumentu, jehož obsahovou správnost má řada historiků za spornou.”

Zdroj: https://www.denik.cz/z_domova/historik-eduard-stehlik-pamatnik-lidice-20200228.html

Příčinou sporů byly reportáže pořadu Reportéři ČT „V předvečer tragédie“ a „Historie na přání“. První byla svéráznou připomínkou 77. výročí vypálení Lidic, druhá posléze obhajobou těch, kteří se po první reportáži stali terčem kritiky.

Celá senzace prezentovaná jako „smutný příběh Židovky, kterou udala jedna z lidických žen těsně před zkázou vesnice“, pochází od historika Vojtěcha Kyncla. Ten napsal knihu Lidice – zrození symbolu, kde chtěl „představit Lidice jinak, než jak je známe z knih a filmů“.

Jedním ze stěžejních bodů jeho inovativního pohledu na Lidice byla skandalizace jedné z nejznámějších tváří lidické tragédie, paní Alžběty Doležalové. Ta přežila koncentrační tábor Ravensbrück, ale vrátila se se zničeným zdravím a na konci roku 1946 v pražské nemocnici zemřela. Její dcera Marie patřila k nejaktivnějším lidickým pamětníkům.

Vojtěch Kyncl objevil v pamětní knize četnické stanice Buštěhrad záznam zapsaný na konci roku 1945 někdejším protektorátním četníkem Evženem Resslem. Ten v něm tvrdil, že v roce 1942, krátce před vypálením Lidic, Alžběta Doležalová udala gestapu svou podnájemnici Štěpánku Mikešovou. Zapsal to zpětně v roce 1945, v době, kdy byla soudně přezkoumávána jeho vlastní protektorátní činnost. „Za protektorátu se ho každý bál. Ten člověk dokonce po vyvraždění Lidic gestapu doporučoval, aby v Buštěhradu zatkli několik dalších rodin, protože pocházejí z Lidic,“ vzpomínal na Ressla později pro Aktuálně.cz jeden z pamětníků.

Přesto Resslův záznam historik Kyncl vzal jako hotovou věc a bez dalšího prověřování použil jako svůj „objev“. Dokonce jej dramaticky označil za „příklad udavačství ve své nejodpornější podobě“. A tak mohl vloni v červnu na výročí lidické tragédie Marek Wollner kategoricky hlásit, že diváci uvidí smutný příběh Židovky, kterou jedna z lidických žen udala.