Hosty byli komentátor a publicista Ivan Hoffman, spisovatel a scénárista Jan Tománek, ekonom a vysokoškolský pedagog Miroslav Ševčík a publicista a vydavatel časopisu Šifra Milan Vidlák.

Úvodního slova se chopil moderátor panelu Michal Semín. Podle Semína vzdoruje Česká republika progresivní úderce jak na globální úrovni, tak i té lokální. Aktivní účast na Vlasteneckém setkání v Příčovech vede podle Semína ke stigmatizaci a vyštvávání ze zaměstnání. Semín popsal i snahy plukovníka Otakara Foltýna, který „vykolíkoval vepřín“, sice bezklecový, ale celorepublikový.

Ale jak přežít v dnešním systému?

První se chopil slova Ivan Hoffman. Podle něho není těžké přežít, ale chybí důstojnost žití. „Není těžké přežít, chybí důstojnost, v tom je háček. Generální návod na to není,“ zkonstatoval Hoffman.

Zaměřil se ve svém příspěvku na to, že mizí pluralita. A jak mizí pluralita názorů, o to víc se zjevuje totalita a totalitní myšlení. „Hodně autorů v českých médiích řeší, jak zabránit totalitě. Myslím si, že v totalitě už žijeme. Vytratila se pluralita. V soutěži myšlenek velcí a střední zlikvidovali ty malé, pak velcí ty střední,“ řekl Hoffman a poukázal na naši českou politickou realitu. „Pět různých stran, ale je to vlastně strana jedna – vytratila se politická diskuse,“ varoval Hoffman.

A porovnal minulý režim s tím současným. „Z minulé doby na to máme své know-how – na čem záleží, je vnitřní svoboda. Na té vnější málo záleží, ta se vybojuje na barikádách. Ta vnitřní ale není možná bez zodpovědnosti,“ myslí si Hoffman. „Podobná byla tehdejší doba v tom, že lidé ,v podzemí’ byli stejně kultivovaní a vnitřně svobodní jako lidé v dnešní alternativě,“ dodal.

Slovo získává podle publicisty novou váhu. Pokud se teď člověk veřejně přihlásí ke svobodě, může přijít o živobytí, odkazoval i na úvodní slovo Michala Semína o stigmatizaci návštěvníků Vlasteneckého setkání. „Jsme v době, kdy slovo zase získává svou váhu. Dnes je renesance toho, když se člověk rozhodne žít v pravdě, dnes to získává význam. To v posledních několika deseti letech nebylo,“ povšiml si Hoffman nárůstu významu svobody.

A ukázal rétoricky na média hlavního proudu. Dobří autoři z nich utekli, zbyli jen propagandisté, myslí si Hoffman. „Někdo má za to, že média je potřeba kultivovat, aby nesloužila vrchnosti. Vážím si takových, kteří chtějí kultivovat hlavní proud, ale jsem skeptický. Tomu, kdo hledá pravdu, tomu jsou mainstreamová média k ničemu. Všechny autory, které čtu, jsou v alternativě. Utekli. V mainstreamu zůstali jen propagandisté,“ zhodnotil současný stav mediální scény v České republice Hoffman.

Jak a kde hledat informace? V mainstreamu určitě ne, dovozuje Hoffman. „Média hlavního proudu doporučuji sledovat jen periferním zrakem, jinak s nimi neztrácet čas. A kultivovat naše svobodná média,“ naznačil cestu publicista. Po jeho projevu zámeckou zahradou v Příčovech zazněl uznalý potlesk posluchačů.

Slova se následně chopil režisér, spisovatel a scénárista Jan Tománek. Podle něho je potřeba začít u sebe a tím měnit společnost jako takovou. „Co máme dělat? Každý musí začít u sebe. Nikoho nemůžete přesvědčit, ti lidé se musí přesvědčit sami, sami musí prohlédnout. Něco se musí přihodit v tom jeho sametovém žití, pak prohlédne,“ řekl zapáleně spisovatel Tománek.

A tématicky se obrátil k době covidové. „Lidé měli pocit, že když zmizel covid, zmizely jim problémy. Že by ovšem změnili sami sebe, to udělalo velmi malé množství lidí. Naskočili na další hru jako je Ukrajina, energetická krize a další,“ pokýval smutně hlavou Tománek.

A jak se bránit nastupující totalitě? „Stačí jednoduché – říct ne. To je ten základ. Když se podíváte na jakoukoliv totalitu. To nebyl Babiš a Hamáček, to byli lidé, kteří vás buzerovali. Hitler nepěchoval lidi do vagónů. Stáli za tím lidé, kteří nedokázali říct ne. Není to lehké, říct ne, je v tom strach z věcí budoucích. Když byly covidové represe, stačilo říct ne… a nic se nestalo,“ řekl Tománek a ukázal, že v době covidu firmy vyhrožovaly svým zaměstnancům, že pokud si nevezmou roušky, pokud se nenechají očkovat, vyhodí je na ulici. A někteří řekli ne. A co se stalo, ptal se Tománek. Nic, nikdo nikoho nevyhodil. Podle něho za nástupem stojí „vlastní srabáctví“.