Na úvod říká, že si myslela, že Hutkův text Udavač z Těšína bylo nejzazší dno, na které mohl Hutka klesnout. Přesto se to stalo. „Jsme tak svědky pádu ne na dno, ale pod dno,“ píše Hamplová. O Hutkovi valné mínění nemá. Prý dodneška nepochopil, že když zpíval na plných náměstích po listopadu, nebylo to kvůli jeho zpěvu, či osobnosti, ale jiným jménům a jiným věcem. „On k tehdejšímu tepotu doby prostě tak trochu zpíval a hrál na kytaru. Ovšem přiznejme, už tehdy na úrovni leckterého zpěváka country na regionálních festivalech,“ říká ke kvalitě Hutkovy tvorby Hamplová.

Hutka se prý od té doby snaží dostat na výsluní, ale nedaří se mu to. „Nepřišel s melodiemi, nepřišel s texty, zkrátka nepřišel s ničím,“ sepsula advokátka dále Hutkovy výkony. Podle ní se Hutka snažil stát se morální autoritou, ale to mu při hledání obživy nepomohlo. Hamplová míní, že listopadem se prostě živit nedá, a to že Hutka nepochopil.

Pak vzpomněla píseň Udavač z Těšína, ve které se Hutka vymezil proti Nohavicovi. Hamplová usuzuje, že s režimem si zadalo mnoho z těch, kdo v umění působili ještě za komunismu. „Karel Gott musel vystoupit proti Chartě, „Zagorka“ byla hodná holka, ale brala ty statisíce, Jarek Nohavica si musel pohrávat s estébáky a v majoru Zemanovi hráli snad všichni. Včetně Jana Třísky a Martina Štěpánka,“ vyjmenovává advokátka. Klade si otázku, co vlastně Nohavica Hutkovi provedl. A sama si odpovídá: Nohavica měl úspěch, prodal tisíce desek. Proto mu Hutka prý „vrazil kudlu do zad“.