„Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Moc bych si dneska přála být s vámi osobně. Ale bohužel to není kvůli současným opatřením možné, protože jak víte, i kdybych teď přijela do Prahy, tak skončím na dva týdny v karanténě. Takže se vám představím aspoň tímto způsobem,“ začala svou nahrávku Rakušanová. Tato novinářka se proslavila mimo jiné autorstvím oslavné knihy Václav a Dagmar Havlovi: 2 osudy v 1 svazku.

„Jmenuji se Lída Rakušanová, jsem novinářka a v mém životopisu, který najdete v příloze mé kandidatury do Rady ČT, je o mně řada informací týkajících se mých odborných kompetencí. To znamená zkušeností jak v mediální oblasti, od rádia Svobodná Evropa v Mnichově přes volnou spolupráci s televizí, rozhlasem a tištěnými médii doma i v německojazyčných zemích po letitou spolupráci s Českým rozhlasem, tak ale i pokud jde o působení v různých grémiích, konkrétně například v devadesátých letech v Radě Státního fondu kinematografie, na konci 90. let v koordinační radě českoněmeckého diskusního fóra nebo od roku 2016 do současnosti v Etické komisi vlády ČR pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu, kam mě delegoval ÚSTR,“ představila se následně známá novinářka.

„Především mi ale dovolte, abych se vám pokusila vysvětlit, proč jsem přijala nabídku Syndikátu novinářů kandidovat do Rady ČT. Ten hlavní důvod je, že se v posledních letech dramaticky změnilo prostředí, ve kterém média působí. Seriózní média soupeří dnes v éteru s difuzními hrozbami v podobě nejrůznějších dezinformací, fake news a takzvaných alternativních pravd, jejichž cílem není nic jiného než zmanipulovat veřejnost. Někdejší studenou válku vystřídala už dávno válka zvaná hybridní, která má sice mnoho podob, ale jedna z nejefektivnějších se odehrává ve virtuálním prostoru a především na sociálních sítích. Přesto se nejedná o boj s větrnými mlýny, protože existují účinné prostředky, jak se veřejnost může bránit. A podle mě k nim v první řadě patří veřejnoprávní média,“ zmínila.

„Ta byla sice vždycky i v zemích s delší demokratickou tradicí, než je ta naše, středem pozornosti nejrůznějších zájmových skupin. Ale v poslední době jsou veřejnoprávní média vystavena nátlaku především ve střední Evropě. Na příkladu Maďarska a Polska je vidět, jak snadno a rychle mohou ve veřejnoprávní televizi a rozhlasu začít převažovat korporátní zájmy a autoritativní tendence nad zájmy demokratické společnosti. Česká televize je přitom dnes ve střední Evropě naprosto v unikátní pozici, protože ji zdejší publikum považuje dlouhodobě za nejdůvěryhodnější médium vůbec. A jsem přesvědčená, že má velký potenciál tohle své výjimečné postavení ještě rozšiřovat a upevňovat. Ovšem za předpokladu, že se jí podaří čelit nátlaku i do budoucna,“ podotkla.

„Veřejnoprávním televizím se už řadu let prorokuje zánik všude v Evropě. Je to až svého druhu módní záležitost. Ovšem málokdo si uvědomí, že bez veřejnoprávních médií by vypadala podstatně jinak i celková mediální atmosféra. Jenom jeden příklad: jsou to teď v březnu tři roky, co se ve Švýcarsku konalo referendum, jaké by mnozí uvítali i u nás. Hlasovalo se tam totiž o tom, jestli mají ve Švýcarsku dál existovat veřejnoprávní rozhlas a televize. Účast se očekávala rekordní, protože přispívat, jak to podobně jako u nás vyžadují i švýcarské zákony, ke kulturnímu rozvoji, k zábavě a k vytváření vlastních názorů poskytováním objektivních informací je v zemi s 8,5 milionu obyvatel a se čtyřmi jazykovými oblastmi samozřejmě hodně nákladné. Rozhlasové a televizní poplatky jsou ve Švýcarsku tudíž nejvyšší v Evropě. Referendum tehdy zosnovalo několik tamních studentů ekonomie. Prý spíš z hecu, když se sešli kdesi v hospodě. O poplatcích mluvili jako o státem organizované loupeži. A kontroverzní tisk jim dával za pravdu. Veřejnoprávní média dokonce pranýřoval jako přežitek totalitních režimů. Naštěstí ale ve Švýcarsku tehdy existovalo i dost lidí, kteří před likvidací veřejnoprávních médií varovali. Jedním z nich byl bývalý šéf soukromé televize SAT 1 Roger Schawinski, který důrazně upozorňoval na to, že iniciátoři kampaně vůbec netuší, jak fungují soukromá média. A zdůrazňoval, že na volném mediálním trhu by bez konkurence veřejnoprávních médií nezůstalo záhy nic jiného než sport a porno. Švýcaři tehdy představě zbavit se televizních a rozhlasových poplatků odolali. Jak by takové hlasování dopadlo u nás, nechci domýšlet,“ zmínila závěrem Rakušanová, že i to je důvod, proč má o působení v Radě ČT zájem.