Zvyšování koncesionářských poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas je jedním z nejkontroverznějších návrhů současné vlády. Strana Svobodní, dlouhodobý kritik veřejnoprávních médií, uspořádala konferenci, na které zástupci politického i mediálního světa rozebrali, zda je tento model ve 21. století ještě obhajitelný. Řečníci jako Ladislav Jakl, Martin Dvořák nebo zástupci iniciativ Nekrm hydru a Stop poplatkům shodně varovali, že veřejnoprávní média slouží spíše jako drahý relikt minulosti, než jako skutečně nezávislý garant objektivity.
„Poplatky jako zbraň proti svobodě“
„Musíme platit České televizi, abychom měli demokracii? To je absurdní,“ prohlásil Libor Vondráček, předseda Svobodných, při úvodu konference. Podle něj zvýšení poplatků v době, kdy mnoho domácností čelí ekonomickým problémům, není jen ekonomicky neobhajitelné, ale i morálně nepřijatelné. „Veřejnoprávní média slouží vybrané ideologii a vybraným skupinám lidí, místo toho, aby sloužila všem, kteří ji musejí platit. Lidé platí za něco, co často ani nesledují, a ještě jim ČT nejen neslouží, ale doslova škodí všem, které nálepkuje, všem, když pravičáky, nazývá krajní pravicí a extremisty či populisty,“ dodal Vondráček.
Ladislav Jakl, někdejší člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, zašel ještě dál: „Česká televize nemá vůbec existovat. Její program je v 95 % komerčního charakteru, což si trh dokáže zajistit sám a mnohem efektivněji,“ uvedl. Jakl také připomněl, že veřejnoprávní média od svého vzniku spíše prohlubují závislost na státním financování a omezují konkurenční prostředí. „Dnes mají desítky kanálů, většinu z nich zákon ani nepožaduje. Přesto chtějí více peněz, aniž by občanům poskytly opravdovou hodnotu,“ zdůraznil.
„Je to jen drahá propaganda“
David Moos z iniciativy Nekrm hydru upozornil na ideologickou zaujatost médií: „Veřejnoprávní média dnes fungují jako megafon pro Green Deal, ESG a woke ideologie. Přitom jejich financování je zajištěno bez ohledu na kvalitu obsahu. Ředitel České televize dostane ročně 6,5 milionu korun – peníze, které odpovídají příspěvkům 32 tisíc domácností,“ poznamenal Moos.
Kritika se zaměřila také na rozpor mezi oficiální deklarací vyváženosti a realitou. „Český rozhlas zaměstnává komentátory, jako je Apolena Rychlíková. Zkuste najít jediného komentátora na opačném konci politického spektra. Neexistuje,“ uvedl Jan Gregor z iniciativy Stop poplatkům. Podle něj je systém nastaven tak, aby byl hlasitě prosazován jen určitý názorový proud, zatímco ostatní jsou marginalizovány.
„Technologie dávno zbouraly monopol“
Martin Dvořák, bývalý ředitel Primy, upozornil na to, že technologický pokrok udělal z veřejnoprávních médií přežitek. „V 90. letech měla veřejnoprávní média smysl, protože technické možnosti byly omezené. Dnes je jiná doba. Máme stovky kanálů, on-line platformy a obsah dostupný na pár kliknutí. Státní televize a rozhlas ztratily opodstatnění,“ konstatoval.
Jiří Svoboda Randula, někdejší zaměstnanec České televize, poukázal na finanční neefektivitu systému. „Česká televize zaměstnává tisíce lidí, přitom většinu obsahu zvládne soukromé médium s desetinou zdrojů. Je to trychtýř, kterým se peníze těch, kteří nemají s ČT nic společného, přelévají do kapes těch, kteří s ní něco společného mají,“ uvedl Randula. Připomněl také, že současná technická omezení, která kdysi veřejnoprávní média ospravedlňovala, už dávno neplatí.
Reforma, nebo konec?
Závěr konference přinesl několik návrhů na změnu. Nejčastěji zaznívala myšlenka postupného rušení poplatků a přechodu k dobrovolným příspěvkům nebo privatizaci části obsahu. „Nechceme zničit mediální prostor, ale přestat ho deformovat státními zásahy. Lidé mají mít svobodu volby – ať si sami rozhodnou, co budou podporovat,“ uzavřel Libor Vondráček.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Souhlasíte s tím, že zvyšování koncesionářských poplatků pro veřejnoprávní média je oprávněné, i když mnozí vnímají jejich nestrannost jako spornou?
autor: Karel Výborný
