Zvyšování koncesionářských poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas je jedním z nejkontroverznějších návrhů současné vlády. Strana Svobodní, dlouhodobý kritik veřejnoprávních médií, uspořádala konferenci, na které zástupci politického i mediálního světa rozebrali, zda je tento model ve 21. století ještě obhajitelný. Řečníci jako Ladislav Jakl, Martin Dvořák nebo zástupci iniciativ Nekrm hydru a Stop poplatkům shodně varovali, že veřejnoprávní média slouží spíše jako drahý relikt minulosti, než jako skutečně nezávislý garant objektivity.
„Poplatky jako zbraň proti svobodě“
„Musíme platit České televizi, abychom měli demokracii? To je absurdní,“ prohlásil Libor Vondráček, předseda Svobodných, při úvodu konference. Podle něj zvýšení poplatků v době, kdy mnoho domácností čelí ekonomickým problémům, není jen ekonomicky neobhajitelné, ale i morálně nepřijatelné. „Veřejnoprávní média slouží vybrané ideologii a vybraným skupinám lidí, místo toho, aby sloužila všem, kteří ji musejí platit. Lidé platí za něco, co často ani nesledují, a ještě jim ČT nejen neslouží, ale doslova škodí všem, které nálepkuje, všem, když pravičáky, nazývá krajní pravicí a extremisty či populisty,“ dodal Vondráček.
Ladislav Jakl, někdejší člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, zašel ještě dál: „Česká televize nemá vůbec existovat. Její program je v 95 % komerčního charakteru, což si trh dokáže zajistit sám a mnohem efektivněji,“ uvedl. Jakl také připomněl, že veřejnoprávní média od svého vzniku spíše prohlubují závislost na státním financování a omezují konkurenční prostředí. „Dnes mají desítky kanálů, většinu z nich zákon ani nepožaduje. Přesto chtějí více peněz, aniž by občanům poskytly opravdovou hodnotu,“ zdůraznil.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Výborný