Nervozita, jež panuje v Bruselu po volbách do Evropského parlamentu, je důsledkem nahromaděných problémů, jejichž řešení se odkládá, protože neexistuje. Skutečnost je taková, že problém, který vznikne na národní úrovni, nelze na národní úrovni řešit, neboť pravomoc byla delegována do Bruselu. Na národní úrovni se řeší už jen věci okrajové, bagatelní. Pro Brusel je ale okrajové a bagatelní to, co se řeší na národní úrovni, a co navíc bývá způsobeno politikou Bruselu. Tuto absurditu si uvědomuje stále víc voličů.

Čím více je toho, co podléhá unijní legislativě, a méně toho, co lze řešit na úrovni státu, tím větší díl viny na úpadku jednotlivých států EU nese Brusel, a tím menší vina leží na národních vládách. Evropská komise místo koordinace zájmů členských států vnucuje členským státům zájmy globálního kapitálu. Neslouží občanům, ale nadnárodním korporacím, ať už se jedná o obchodníky s energiemi, s léky, s obilím anebo se smrtí.