„Platím daně, zaměstnávám lidi, dodržuji zákony a vydělávám peníze. Nemám potřebu se komukoli z čehokoli zpovídat,“ vyjádřil se stručně. Mediální masáž se prý snaží jeho jméno pošpinit, ale obchodní partneři si jsou vědomi, že realita je jiná.

Spíše však mluvil o vztahu společnosti k podnikatelům, který se prý zásadně proměnil. „Před deseti patnácti lety vám na úřadech fakt chtěli pomoci. Možná neznali všechno do detailu, možná neměli nejrychlejší připojení k internetu a možná byli před revolucí v KSČ,“ vzpomíná. Zato dnes prý úředníci požadují stohy nesmyslů a ještě si s oblibou podnikatele vychutnávají a využívají k tomu všech zákonných možností.

CELÝ ROZHOVOR ZDE

I jinak se podle něj společnost proměnila. „Strach, který se v pátek večer 17. listopadu 1989 ze společnosti vypařil, se nám vrátil s ještě větší silou. Starostové se bojí rozhodovat, ředitelé podniků se bojí dělat svoji práci a úředníci na všech stupních jsou mistry v alibismu,“ říká. Na druhou stranu to prý ani nemohlo dopadnout jinak. „Pokud chceme vyspělost demokracie měřit počtem zatčených, pokud si myslíme, že objem zabaveného majetku nás všechny udělá šťastnými, tak to jinak vypadat nemůže,“ říká.

V současnosti vidí jako nejperspektivnější byznys zdravotnictví a celkově péči o lidi a nebo cokoliv na internetu. Úspěch však mohou mít i klasické obchody nebo restaurace. „Praha je pořád plná tržních příležitostí i v ‚obyčejném‘ podnikání pro každého, kde nemusíte mít miliardy na rozjezd. Akorát to holt nejde řídit po mobilu ze Špindlu,“ věří.