"Kamarád kaskadér, dobrý člověk, mi napsal: Co tam děláš, s tím póvlém? Přátelé, já nejsem póvl. My nejsme póvl. Přátelé, stál jsem tady před 33 lety pod sochou svatého Václava jako studentský vůdce, nebo mluvčí. Byl jsem na balkoně Melantrichu. Viděl jsem také zaplněné Václavské náměstí, jak tamhle z boku pochodovali dělníci z ČKD" vzpomínal ve svém vystoupení scenárista Igor Chaun. Tehdy cítil, že se změna stává zájmem všech.

"Stojím tady a pevně věřím, že se to stává zájmem nás všech, abychom tuto zemi začali spravovat normálně, ekonomicky smysluplně," podotkl Chaun a hovořil také o vnitřním světě. "To je svět, který nám dal stvořitel - jsem hluboce přesvědčen, že nás spojuje nejen touha po lepší a dobře spravované společnosti, ale také skutečná víra v dobro. Jsem přesvědčený, že když zabijeme naději v nás, opravdu skončíme," zmínil Chaun. 

"Objevují se noví politici. Jsou to lidé, kteří musí snést nadávky a velký tlak médií. Zaslouží si naší důvěru a podporu. Když jsem tady stál před těma 33 lety, tak jsem si myslel, že demokracie je stav, který se nastolí a trvá. Za poslední roky jsem pochopil, že svoboda je proces, za který se musí bojovat každý den. Svoboda je cosi svým způsobem posvátného, o co musíme doslova bojovat každý den, nejen venku na náměstích, ale i v sobě, uvnitř," řekl také Chaun. "Součástí toho je tolerance a schopnost vnímat jiný názor. Vnímat jiného člověka a neříci mu, že je póvl," zakončil Chaun.